Podle psychologů může trvat, než si horníci uvědomí, že již nežijí v podzemí. Ani společný život s manželkami nemusí být jednoduchý -mohly si už zvyknout být bez nich.
COPIAPÓ/PRAHA Prošli si sedmdesát dní trvajícím peklem. Pak přišla euforie, úleva a emoce při setkání s jejich manželkami, přítelkyněmi a dětmi. A následovat určitě budou i bouřlivé oslavy. Ale co se stane, až se jejich život pomalu začne vracet do normálu?
Podle psychologů bude těžké se se zážitkem, který prožili, srovnat. Je proto možné, že když se budou snažit žít zase obyčejný život, přijde posttraumatický stres a s ním i úzkost či deprese. „Kvůli vzpomínkám mohou mít bezesné noci, jejich spánek bude přerušovaný, mohou se přistihnout, že na celou událost stále velmi často myslí,“ citovala BBC profesora psychologie Jamese Thompsona. „Budou tady věci, které jim vše budou připomínat. S překvapením mohou zjistit, že i když jsou z dolu venku, stále si budou připadat, jako by v něm byli,“ dodal. Může prý trvat až půl roku, než se jim podaří se „z podzemí“ definitivně dostat.
Podle Thompsona jedna třetina lidí, kteří prožijí nějaké trauma, trpí později určitými psychickými problémy, u lékařů či hasičů je toto číslo pět procent. Horníci, kteří jsou zvyklí na těžké podmínky, jsou někde mezi. I když se horníci snažili na videozáběrech působit vesele a v klidu, z jejich dopisů příbuzným bylo patrné, jak těžké chvíle v podzemí prožívají. „To peklo mě zabíjí,“ psal jeden z nich Victor Segovia. „Snažím se být silný, ale když jsem jednou usnul, zdál se mi sen, že jsem v peci, a když jsem se probudil, byl jsem v nekonečné temnotě,“ dodal.
Jak uvedl Christopher Findlay, psychiatr specializující se na trauma, obtížné situace by mohla pomoci překonat vzájemná solidarita mezi horníky. „Jestliže lidé prožili určité neštěstí a sdílejí ho společně, mohou se přes to lépe dostat,“ prohlásil Findlay.
Nelehké období čeká i na jejich rodiny - horníci se na své příbuzné sice šíleně těšili, na druhou stranu si ale musí opět zvyknout s nimi žít. „Rodiny by určitě neměly mít přehnaná očekávání,“ doplnil profesor Thompson.
Americký psycholog Nick Kanas se již několik let zabývá psychickými problémy, kterými mohou trpět astronauti, kteří strávili dlouhé měsíce ve vesmíru. Horníci jsou prý na tom podobně. „Pokud jde o astronauty a další lidi, kteří byli v izolaci, je důležité dát jim čas, aby si v soukromí zvykli na své rodiny a přátele,“ uvedl Kanas. Například během studie zabývající se muži žijícími ve vojenských ponorkách zjistil, že některé manželky si již zvykly na nepřítomnost svých protějšků a vlastně je už ani nepotřebují. As tím je potřeba bojovat a umožnit mužům, aby si opět našli svou roli v rodině.
„Budeš slavnější než Elvis“ Další stres může přijít se slávou, bohatstvím a mediálním zájmem, který je na svobodě čeká. Jedna z rodin prý poslala zasypanému muži do podzemí dokonce fotografii Elvise Presleyho se vzkazem, že brzy bude slavnější než legendární americký zpěvák.
Rodinní příslušníci zavalených horníků již mají své právníky a dostávají nabídky jak na knihy, tak na filmy, uvedl pro agenturu Bloomberg Arnoldo Plaza Vega, jehož bratranec byl uvězněn v dole. Nabízejí jim miliony pesos za exkluzivní rozhovory i za to, že se objeví v televizních show ve Spojených státech, Španělsku či Řecku. I na tuto novou životní zkušenost si budou muset zvyknout. „Budou slavní, vzniknou knihy a filmy, neměli by se z toho ale zbláznit a myslet si, že takový bude jejich život už napořád,“ vzkázal horníkům Ramon Sabella, člen uruguayského ragbyového týmu, který přežil nehodu letadla v Andách v roce 1972. „Sláva není navždy,“ dodal. Tragédii tehdy přežilo 16 lidí, kteří strávili v horách přes 70 dní. Podle jejich osudů byl natočen film Přežít.
***
„Kvůli vzpomínkám mohou mít bezesné noci, jejich spánek bude přerušovaný, mohou se přistihnout, že na celou událost stále velmi často myslí.“
ZÁCHRANA Z PODZEMNÍ PASTI
Záchranná operace vypukla včera brzy nad ránem našeho důl San José času. Její začátek se zpozdil oproti plánu, protože musely být doladěny některé technické detaily. Pak už se do podzemí Santiago spustila zkušebně kabina se záchranářem Manuelem CHILE Gonzalesem. Teprve poté, co se pokus zdařil, dolů putoval jeho kolega, který se úspěšně dostal k uvězněné třiatřicetičlené skupině. Přímý přenos z hlubin ukazoval prvního horníka - jednatřicetiletého Florencia Avalose, jak se připravuje k cestě na povrch. Zhruba po dvaceti minutách stanul na zemi.
Záchranná kapsle Phoenix Má průměr 54 cm Je vyrobena ze čtyřmilimetrového ocelového plechu (váží 250 kg) Obsahuje láhve s kyslíkem a komunikační techniku (audio a video) Dno kapsle lze v krajním případě odpojit, aby se mohl horník spustit zpátky Klec, nazvaná podle mytického ptáka Fénixe, který povstal z popela, se pohybuje rychlostí zhruba tři kilometry za hodinu. V případě potřeby může zrychlit až na deset kilometrů za hodinu.
Nad šachtu byl umístěn jeřáb s kladkou
Záchranná šachta rozšířený komunikační vrt T130XD
Záchranná šachta o průměru 66 cm byla vyztužena ocelovou bezpečnostní rourou
Záchranáři testovali klec nejprve samotnou a potom i s lidskou zátěží
Výjezd šachtou na povrch zabral 15 až 20 minut a byl monitorován videem i rádiem
Než vstoupili do záchranné klece, dostali horníci speciální oblek a tmavé brýle, aby nedošlo k poškození jejich zraku
Dolů byli posláni dva záchranáři, jeden horník a lékař
NEJDÉLE POD ZEMÍ * Chilští horníci, kteří pod zemí přežili 69 dnů, jsou zdaleka nejdéle přeživšími zavalenými lidmi. Dosud drželi rekord - 25 dní - tři čínští horníci, kteří byli uvězněni pod zemí loni v létě v jihočínské provincii Kuej-čou. * 23 dní pod zemí v lednu 1983 přežili dva horníci na severovýchodě Číny. * 15 dní strávil po zemí v roce 1981 horník v Jižní Koreji. Po téže době zachránili z podzemního zajetí dva horníky v roce 2005 v Číně. * V srpnu 1963 vyprostili po 14 dnech dva horníky uvězněné pod zemí v dole v americké Pensylvánii. * V české novodobé historii drží rekord dva horníci z dolu Julius III v (dnes již neexistující) obci Kopisty u Mostu, které se v listopadu 1966 podařilo živé vyprostit z podzemí po 25 hodinách od nehody.
