PRAHA Ještě počátkem roku Miroslav Moravec v relativně dobré kondici oslavil sedmdesáté narozeniny. Při oslavě se svěřil, že navzdory svému povolání je rád sám a vždy mu pomáhala jeho optimistická povaha. „Nikdy jsem nepropadal stresům a tomu, že je všechno špatně. Největším darem v životě je život – a já jsem za něj vděčný.“ Herec delší dobu bojoval s rakovinou plic. Zákeřné nemoci podlehl ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole.
Odjakživa jsem chtěl být hercem Miroslav Moravec byl výborným divadelním hercem, ale často hrál i ve filmu a televizi. Jeho osobitý hlasový projev brzo začal využívat i rozhlas a zejména pak dabing. Věnoval se také melodramu. Kromě Yvese Réniéra a Telly Savalase daboval také Jeana Maraise, Alaina Delona, Jean-Paula Belmonda i Henryho Fondu.
„Dabovat postavu znamená znovu ji vytvořit. Současný rychlodabing je showbyznys, ve kterém jde především o to, namluvit film nebo seriál do češtiny rychle a za co nejmíň peněz, aby ho producenti mohli draho prodávat.“ řekl na konto současné praxe. Moravec se také svěřil, že chtěl být hercem odjakživa. „Hned, jak jsem rozum pobral. Neměl jsem to ale jednoduché. Všechno jsem musel vydřít ale vůbec mě to nemrzí. Jsem totiž workoholik.“ Působil nejdřív jako elév v Mostu, studoval také externě DAMU a pak odešel do angažmá v Chebu, kde tehdy vzniklo Krajské oblastní divadlo.
Na dobu strávenou v Chebu rád vzpomínal: „Měli jsme zde výbornou partu lidí. Náš tehdejší ředitel Karel Novák se totiž nebál obsazovat mladé adepty do velkých rolí. Díky tomu jsem tu odehrál obrovskou paletu postav, od Shakespeara až po Kunderu.“ Po čtyřech letech odcházel, ale nerad. „Na DAMU nám však kladli na srdce, že po třech, nejpozději čtyřech letech je třeba angažmá změnit. A tak jsem přijal nabídku tehdy gottwaldovského divadla a teprve potom jsem odešel do Prahy.“ V dnešním Zlíně působil v letech 1964–68 a pak odešel na vysněnou metu do Krejčova Divadle Za branou v Praze. Mezi jeho výrazné kreace patřil například doktor Lvov v Krejčově inscenaci Ivanova. Po násilné likvidaci scény strávil šestnáct sezon v Libni, tehdy v Divadle S. K. Neumanna, odkud přešel do souboru Městských divadel pražských.
V Libni Moravec spolupracoval například s režisérem Janem Grossmanem, hrál Kréona v jeho Králi Oidipovi a Vulcana v Bontempelliho hře Naše Dea. V Tomáši Becketovi originálně pojal roli krále. Mezi jeho postavy patřil i Athos ve slavné inscenaci Mušketýři po třiceti letech, kterou režíroval Václav Lohniský. Byl výrazný herecký typ, jeho robustnost a zemitost ještě umocňoval hlas ojedinělého zabarvení, který kupodivu jeho naturel nepřekrýval ale ideálně doplňoval.
V polovině 90. let se stal členem Divadla na Vinohradech, kde působil do roku 2004. O tomto angažmá dlouho snil „Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně,“ uvedl, ale zároveň dodal, že krásná léta zažil i v Libni a v ABC. Jeho někdejší kolegyně Jiřina Jirásková jej označila za výtečného herce ze staré školy. „Byl to šlechtic a gentleman,“ řekla. Na Vinohradech hrál například v dramatizaci Márquezova románu Sto roků samoty, jednou z jeho posledních rolí byl starý muž ve hře Furia Bordona Poslední měsíce, kterou autor napsal pro Mastroianniho.
***
Filmy a televizní
tvorba Miroslava
Moravce (výběr)
Kameňák 3 (2004)
Brak (2002)
Vetřelci v Coloradu (2002)
Byl jednou jeden polda I, II, III
(1995–99)
Četnické humoresky (1996)
Bylo nás pět (1994)
Hříchy pro pátera Knoxe (1992)
Dlouhá míle (1989)
Dobrodružství kriminalistiky
(1989)
Případ pro zvláštní skupinu
(1989)
Kamarád do deště (1988)
Panoptikum města pražského
(1986)
Sanitka (1984)
Návštěvníci (1983)
Poslední propadne peklu (1982)
Pozor, vizita! (1981)
Nemocnice na kraji města (1977)
Zítra vstanu a opařím se čajem
(1977)
Případ mrtvých spolužáků (1976)
Smrt mouchy (1976)
Třicet případů majora Zemana
(1974)
Družina černého pera (1973)
...a pozdravuji vlaštovky (1972)
Automat na přání (1967)
Kdyby tisíc klarinetů (1964)
Štěňata (1957)
