I prezidentem žádaný rovný důchod přijde na desítky miliard
Po bezmála dvaceti letech debaty o penzijní reformě jsme v posledních dnech došli k poznání, že hlavní chybou je, že se nedebatuje. Ze širokého spektra názorů na koncept představený vládou Petra Nečase nevychází bohužel ani základní společenská shoda, co to vlastně penzijní reforma je. Ponechámeli stranou názory komunistů a extrémní části ČSSD, dá se za nejmenší společný jmenovatel považovat poznání, že penze v současné podobě jsou neudržitelné. Při všech jejich chybách musí třicátníci zapomenout, že by někdy takový důchod dostali. Ratingová agentura Standard & Poor’s už před osmi lety výstižně pojmenovala české důchody jako finanční armagedon, který nás v nezměněné podobě přivede do státního bankrotu. Do roku 2050 nám hrozí schodek 476 procent HDP. Z celého civilizovaného světa už je na tom hůř jen Japonsko s výhledovým deficitem 731 procent. K takovým dluhům se samozřejmě nikdy nedostaneme, protože nám takové peníze nikdy nikdo nepůjčí a dávno předtím stát zkrachuje. Reforma je řešením, co s tím. Veřejné debatě udal za pravici tón prezident Václav Klaus. Z levé strany je nejhlasitější expremiér Vladimír Špidla. S jistým zjednodušením se dají považovat za zastánce nejvyhraněnějších názorů. Nechme teď stranou zvýšení DPH, které s penzijní reformou souvisí přímo, ale ve zjitřené atmosféře vydá na samostatnou debatu. Nezpochybnitelné je, že reforma v každém scénáři od Klause po Špidlu bude drahá a někde na ni musíme sehnat desítky miliard ročně.
Senioři na chudinských dávkách Klaus říká lidem, že v budoucnu můžou počítat jen s velmi nízkým, v podstatě rovným důchodem a o vše ostatní se každý musí postarat sám. Špidla naopak tvrdí, že současný systém, kdy pracující financují penze seniorů, je udržitelný po mnoho dalších generací, jen do něho prostě musíme přidat hodně dalších peněz.
Klausova myšlenka individuální odpovědnosti je velmi líbivá a v ideálním světě by to byla nejlepší důchodová reforma. ODS rovný důchod prosazovala už před volbami 2006, nechala si dokonce propočíst jeho dopady od Bezděkovy komise, a pak ho v tichosti odložila, aby začala promýšlet realističtější varianty. Jedinou zemí, kde tento systém v čisté podobě funguje, je Velká Británie. Stát tam každému vyplácí velmi nízký solidární důchod 440 liber měsíčně, což není ani čtvrtina tamního hrubého platu. Tato penze samozřejmě stěží stačí na přežití, natož důstojné. Takže 80 procent britských seniorů končí pod hranicí chudoby a pobírá sociální dávky, které jim od roku 1942, kdy tento systém vymyslel reformátor William Beveridge, nikdy nikdo neměl odvahu vzít. Britští důchodci jsou masivně sanováni z daní, protože si na stáří nenašetří. Proč by to také dělali, když ví, že nakonec stejně dostanou sociální dávky. Má Václav Klaus nějaké vysvětlení, proč se budeme chovat odpovědněji než Britové s jejich tradicí individuální odpovědnosti? Přestože to na první pohled vypadá dramaticky, rozdíl mezi důchodovou představou prezidenta a vlády je v jediné věci. Má se člověk na stáří zajistit úplně volně, jak tvrdí Klaus? Nebo je prostě riziko, že se nezajistí, příliš velké a stát by měl dohlédnout na to, že bude skutečně nějaké úspory mít? Klausova vize je ideově mnohem atraktivnější obhajobou svobody než dirigistický a regulující Nečas. Lidé se ale bohužel nechovají tak, jak by si český prezident přál.
Generační střet zájmů Jak premiér, tak prezident mladším ročníkům říkají, že můžou počítat jen s velmi nízkou státní penzí. Realisticky se dá čekat, že poměr státního důchodu k poměrnému platu se bude stále snižovat. Když ale někdo řekne, že se mají lidé, ať už pod státním dozorem, nebo zcela svobodně, zajistit na vlastní stáří, musí jim k tomu dát příležitost. Těžko se budou hlavně z nižších platů zajišťovat, když z nich musí 28 procent poslat na penze současných seniorů, což je jedna z nejvyšších penzijních daní v Evropě. Lidem, po kterých žádáme, aby se o sebe postarali, se musí příspěvky na penze současných důchodců snížit. Generace 50+, a hlavně současní senioři, nikdy nedostala šanci si na stáří našetřit. Civilizovaná společnost jim má povinnost vyplácet penze zajišťující důstojné stáří. A když si mladší generace začnou spořit na sebe, státu na to budou desítky miliard chybět, ať už by se reforma dělala podle Nečase, nebo Klause.
A tady začíná druhá debata, z čeho vyrovnání legitimních generačních zájmů zaplatit. Propast transformace starých důchodů na nové bude v rozpočtu desítky let. Privatizace firem, které státu zbývají, dokáže možná srovnat schodek na dva tři roky. Dividendy z ČEZ jsou příspěvkem, nikoliv hlavním zdrojem. Vyšší DPH není ani náhodou jedinou alternativou. Můžou se seškrtat státní výdaje nebo zvýšit libovolné daně. Nikdy to ale nebude politicky populární a společensky bezbolestné.
***
Přestože to na první pohled vypadá dramaticky, rozdíl mezi důchodovou vizí prezidenta a vlády je v jediné věci
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ, analytička LN e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz
