PRAHA Klavíristka Alice Herz-Sommerová byla od mala zvyklá každý den chodit plavat. Z Letenských sadů, kde její rodina bydlela, to bylo kousek k Občanské plovárně. Právě té, kam pravidelně chodil také Franz Kafka. Tenhle rituál dodržela až do svých sto pěti let. A také se neustále vzdělává, jak to po ní vždy chtěla její matka. „Ještě donedávna jsem chodila na přednášky na Univerzitu třetího věku. V pondělí na historii, v úterý na filozofii a ve čtvrtek na dějiny židovství. Ta filozofie mě bavila nejvíc. Teď už mi to zdraví nedovoluje, ale pořád sleduji, co se děje ve světě. Ohromně mě to zajímá, číst noviny, knihy,“ vysvětluje Herz-Sommerová.
Po válce odjela se synem do Jeruzaléma, kde vyučovala na konzervatoři. Později se natrvalo usadila v Londýně. Její život je neustále určován pravidly, která si osvojila v dětství. „Všichni se mě ptají, jaké to je takové stáří, ale já už se tomu musím trošku pousmát. Vždyť celý život dělám ty stejné věci. Každý den cvičím na klavír tři hodiny, mám to takhle vlastně odjakživa. Víte, hudba je můj svět, pomohla mi v těžkých chvílích,“ svěřila se klavíristka.
Její vzpomínky na Terezín jsou vždy úzce spojené s hudbou a koncerty v ghettu. „Nevěděla jsem, co říct svému malému synovi, když se mě ptal, proč nemáme žádné jídlo. Ta hudba a vůbec celý ten kulturní svět v terezínském ghettu, to byla naděje, která nás odváděla do jiných světů. Můj syn hrál v dětské opeře Brundibár, já jsem měla více než sto koncertů,“ zavzpomínala.
