Na rozdíl od Jiřího Paroubka (Doufejme, že husitství z české politiky nevyčpí!, LN 9. 7.) si myslím, že středověké hnutí, kterým husitství bezpochyby bylo, už nemá současníky čím oslovit. Již jeho duchovní otec mistr Jan Hus byl středověkým teologem, kterého například jeho odpůrci obviňovali z toho, že hlásal tzv. remanenční nauku, čili to, že člověk při bohoslužbě přijímá pouze oplatku, která jenom symbolizuje Ježíše Krista. Z katolického hlediska je tato nauka heretická, protože věřící podle katolíků přijímají po knězových konsekračních slovech Krista, a žádnou oplatku. Takže takovými spory žil středověk a lidé se kvůli nim i zabíjeli. Troufám si však říct, že více než devadesáti procentům obyvatel České republiky jsou tyto konflikty nesrozumitelné. To samé platí i o husitství, jehož hlavním mottem byly tzv. čtyři pražské artikuly. Konkrétně obsahovaly svobodné hlásání slova Božího, přijímání pod obojím způsobem, zákaz světského panování kněží a trestání hříchů ve všech stavech. Představa, že bychom nyní kvůli něčemu takovému vyrazili do boje, je absurdní.
Zamysleme se také nad praktickými důsledky husitství. Jeho výsledkem byla degradace skvělé Karlovy univerzity na pouhé provinční učiliště s jedinou fakultou, dále zdevastovaná a rozvrácená země, která za Evropou kulturně a ekonomicky zaostala o desetiletí.
Mínění tolik šířené hlavně komunisty, že husité byli bojovníky za sociální spravedlnost, rovněž neobstojí před fakty. Sám Hus nijak nezpochybňoval tehdejší rozdělení společnosti a to, že poddaní pracují pro pány, považoval za přirozené. I husitský Tábor se nakonec stal velkým feudálním vlastníkem, kterému patřily vesnice v okolí a jejich obyvatelé museli na Táborské robotovat.
Představa, že bychom nyní kvůli něčemu takovém vyrazili do boje, je absurdní
O autorovi| Jan Ziegler, České Budějovice
