Sociální dramata ze Skotska, epický válečný velkofilm či lyrický příběh očima tureckého chlapce. Nabídka retrospektiv na filmové přehlídce Febiofest ignoruje hranice žánrové i geografické. Jeden z nejzajímavějších tvůrců, kterým aktuální Febiofest vzdává poctu, bohužel nemohl dorazit. Skotský herec, režisér a scenárista Peter Mullan se objevil ve známých filmech jako Statečné srdce nebo Trainspotting, do širšího diváckého povědomí se nicméně dostal až titulní rolí v dramatu Kena Loache Jmenuji se Joe, za niž získal cenu na festivalu v Cannes. Jeho režijní tvorbu sjednocuje podobně jako tu Loachovu filmařovo sociální cítění a zkoumání mechanismů moci (Mullan je přesvědčený marxista). Ve snímku Padlé ženy vypráví o krutých a despotických praktikách, kterým byly v irských církevních polepšovnách vystavovány ještě relativně nedávno jejich často ničím se neprovinivší chovankyně - například oběti znásilnění. Působivý film těží z drobnokresby prostředí a skvěle obsazeného ansámblu postav.
Cit pro reálie a kolektivního hrdinu má i Mullanův zatím poslední film Neds, jenž se odehrává v 70. letech v Glasgow. Název je zkratkou termínu Non-Educated Delinquents (nevzdělaní delikventi). Mezi nimi by podle všeho nemusel skončit hlavní hrdina, chlapec John McGill. Nepochází sice z nejlepších poměrů (chudá rodina, otec alkoholik), ale ve škole patří k nejlepším a jeho snem je studovat. Okolí a stín jeho chuligánského bratra ho však postupně vtlačí do války místních gangů a udělá z něj většího sígra, než jakých se sám kdysi bál.
Mullan tentokrát opouští svět striktního realismu a dovoluje si několik snových odboček. Zejména závěr patří mezi nejpozoruhodnější surreálná finále v britském filmu od dob Andersonova Kdyby...
Neds občas příliš tlačí na pilu (například postava otce je karikatura), ale zůstávají sympaticky nepředvídatelným a komplexním filmem, jehož hlavní kvalitou je debutant Conor McCarron v hlavní roli. Turecký Kolja Vynikající je také ústřední představitel snímku Med. Turecký režisér a host Febiofestu Semih Kaplanoglu jím zakončil svou trilogii, jejíž předchozí části se jmenovaly Mléko a Vejce. (Febiofest uvádí všechny tři díly.) Teprve sedmiletý Bora Altas v Medu hraje chlapce, kterého otec na polosamotě v horách, kde se stále žije jako na začátku minulého století, učí základním dovednostem a lásce k přírodě. Kaplanoglu nepospíchá, vypráví meditativním tempem dlouhými záběry beze slov, jimiž zachycuje plynutí času a spjatost lidí s prostředím. Univerzální humanistické poselství filmu najde pochopení u diváků po celém světě; film loni na Berlinale získal Zlatého medvěda.
V témže roce v Berlíně soutěžil s filmem Lovec také další host Febiofestu - režisér íránského původu Rafi Pitts, jehož retrospektiva čítá vedle tohoto titulu ještě tři. I Lovec obsahuje stejně jako Med minimum dialogů a dlouhé záběry, v tomto případě už je však překročena rozumná míra. Film o muži, který se mstí íránskému režimu za smrt svých nejbližších, se vleče a s každou minutou ztrácí sílu.
Čtveřici filmů nabízí pocta Milanu Lasicovi. „Z těch, co se na Febiofestu hrají, mám nejsrdečnější vztah k Srdečnému pozdravu ze zeměkoule,“ zavzpomínal na tiskovce herec, režisér a dramatik na snímek, v němž si zahrál s druhou polovinou jejich autorského dua, Júliem Satinským. „A nejlepší film, ve kterém jsem hrál, jsou Herzovy Sladké hry minulého léta.“
Sestavu doplňují Rapošova komedie Utíkejme, už jde! a Pasti, pasti, pastičky Věry Chytilové. Té Lasica vysekl poklonu slovy, že je „úžasná žena se skvělým smyslem pro humor“, ale neodpustil si rýpnout vzpomínkou, jak s ním chtěla psát scénář právě „Pastiček“, ale nakonec fungoval jen jako pouhý zapisovatel.
Lasica se zamyslel i nad slovenskou kinematografií, která se snad odráží od dna. „Myslím, že vstala z popela. Nemluvím o kvalitě, ale o tom, že se u nás vůbec točí. Kvalita doufám přijde časem. Mladí tvůrci se zatím zaobírají sami sebou, ale snad přijde i čas, kdy si začnou všímat širších souvislostí,“ řekl.
Na zítřejším slavnostním zakončení pražské části Febiofestu uvede svůj válečný velkofilm Útěk ze Sibiře slavný australsko-americký filmař Peter Weir. Poté se přehlídka přesune do regionů.
