Po diváckém úspěchu Kytice se kameraman a režisér F. A. Brabec pustil do další literární klasiky. Chopil se Máje K. H. Máchy. Něžnou i syrovou krásu, eroticky vyzývavé podtóny i poetismus klíčového textu českého romantismu přetavil do obrázkového leporela plného vizuálních a vypravěčských banalit.
Od samého začátku projektu Máj zvolil režisér chytrou strategii. Postavil sám sebe do pozice odvážného geroje, jenž se nebojí jít do přímého střetu s literární klasikou, již ostatní považují za nezfilmovatelnou. Všichni mu sice říkali, stejně jako u Kytice, že je nemožné Máj zfilmovat, ale on se nevzdal a snímek proti všem natočil. Vyprávění o heroismu kolem filmu plní funkci jakési záchranné sítě proti případné kritice. Pokud se dílo nezdaří, alespoň zbude kredit za odvahu. Už samotná odvaha se počítá. Nepočítá. Aniž by bylo mým záměrem jakkoliv zpochybňovat deklarovanou režisérovu lásku k předloze, z odstupu se zdá, že stejně relevantní motivací k natočení filmu je objevení díry na trhu. Brabec svým druhým počinem v podstatě udělal z adaptací básní svoji doménu, jíž se jasně odlišuje od ostatních. Volba je to logická. Nabízejí mu izolované obrazy a umožňují maximálně využít zkušenosti z jeho původní profese kameramana.
Báseň pěkně do alba Z ní se také odvozuje režisérský přístup redukce režie na snímání obrázků – krásných či méně krásných, působivých či méně působivých. Zatímco Kytice mu takový přístup strukturou několika autonomních básní umožňovala, na epický Máj je obrázkování málo.
S epičností se tvůrce vypořádává postavou kata (Jan Tříska), jenž provází řídkým dějem a s fatálním výrazem cituje verše. Vnesením vypravěče se zbavuje toho, co v Kytici fungovalo, tedy obrazovosti beze slov. Pokud Kytice měla jistou poetiku a obrazovou nápaditost, v Máji je tato redukována na poletování peří či povlávání kusů látek, které jsou tu potřísněny krví, tu se zamotávají do větví stromu. Dalším obrazovým prvkem jsou nejen přírodní scenérie, ale i sošné, často poloodhalené tělo představitelky Jarmily Sandry Lehnertové, která si do filmu odskočila z modelingu. Stylově tak v sobě mnohé obrazy mají kvalitu slušných erotických fotografií nafocených na Jadranu. Myšlenka, že by v každém momentě zastavený film měl fungovat jako samostatné umělecké dílo, je sice pěkná, ale u filmu jde o to, aby fungoval jako celek.
Do metody obrázkování zapadá i volba představitele druhého hrotu tragického milostného trojúhelníku, strašného lesů pána Viléma. Do role rebelujícího mladíka a později otcovraha si Brabec vybral Matěje Stropnického. Zřejmě nejen kvůli vlající hřívě a esteticky příjemnému obličeji, ale i kvůli jeho pověsti enviromentálního rebela. Od té se odvíjí jeho herecký přínos. Jeho přínos spočívá v tom, že sošně je. Mezi hereckými výkony bezesporu vynikají svojí zkušeností Juraj Kukura jako otec a Nina Divíšková jako matka Jarmily, jež je schopná si udržet civilnost. Inscenování předsmrtného Vilémova blouznění do akce s nábojem vesnické tancovačky v kostýmech za doprovodu hudby Support Lesbiens je pak trýznivým završením výstavy fotek.
Bez ohledu na to, kolik bude mít Máj diváků, jedno je jasné – nebude patřit do zlatého fondu českého filmu. Svoje místo v historii ale jistě mít bude. Jako příkladová studie toho, jak nezfilmovat literární dílo.
HODNOCENÍ LN *
Máj (ČR) Režie a kamera: F. A. Brabec Scénář: Ivana Nováková, F. A. Brabec Hrají: Juraj Kukura, Matěj Stropnický, Sandra Lehnertová, Jan Tříska a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra v ČR: 21. 8. 2008
