V pasu má napsáno Dagmar Mauerhofer, pro známé je paní Hanzlíková, protože je partnerkou herce Jaromíra Hanzlíka, a veřejnost ji zná jako Danu Silvínovou. Tak se totiž jmenovala, když se v roce 1966 stala nejkrásnější dívkou ČSSR.
Dana Silvínová žije ve Švýcarsku. „Přestože mám i v Praze byt s kuchyňkou, zatím tam nevařím. Proto jsem využila laskavého pozvání pana Richarda Šusty a vařím mrkvovou polévku u něho.“
První československá královna krásy má dvě dcery, studentky práv.
„V Bernu vařím skoro denně. Dělám to ráda, baví mě to. Často dělám mořské ryby, dosti často telecí maso. Tahle mrkvová polévka je u nás na stole taky poměrně často. Patří mezi moje oblíbené recepty, stejně jako pečená jehněčí kýta - gigot d’agneau.“
Za titul miss zájezd do Francie
Rodinné prostředí, v němž Dana vyrůstala, bylo poněkud neobvyklé. Otec Oskar byl ředitelem Centrotexu, a když se Dana narodila, měla rodina trvalý pobyt v hotelu Paříž.
„Maminka vůbec neuměla vařit, ale měli jsme naštěstí kuchařku Růženku, starou paní, kterou jsme zdědili po předešlých nájemcích bytu. A když potom otce komunisti odsunuli z ředitelny a šel do důchodu, dal se na vaření. Dokonce mi vlastnoručně vyrobil knihu receptů, kterou mám pořád doma v Bernu a často se do ní dívám. Je úžasná. Jsou tam recepty české i maďarské, protože on měl předky na Slovensku i v Maďarsku, taky židovské recepty tam jsou a je tam skvělý recept na ossobuco, ten mu prozradil kuchař v Itálii. Omáčka není tak moc rajčatová, je v ní totiž citronová kůra.“
Sama se však učila vařit až mnohem později. „Dostala jsem za titul Miss svazácký autobusový zájezd do Francie. To byla snad moje první cesta do světa. Potom jsem začala studovat ve Švýcarsku a nakonec jsem se tam vdala. Tehdy se začalo mluvit a psát o zdravé výživě a já jsem chtěla žít zdravě. Takže jsem zjišťovala, co je vhodné a co nikoliv. Taky jsem navštívila kurz profesionálního vaření ve stylu haute cuisine, byla jsem jediný amatér mezi profesionály. Postupně jsem potom začala navštěvovat i lepší restaurace všude po Evropě. Pamatuju si, že první tříhvězdičková, ve které jsem jedla, byla Auberge de l’Ill v alsaském Illhäusernu, kde vařil legendární Häberlin, tehdy v nejlepší formě. Tam jsem poprvé zjistila, že se jí i očima.“
Jaromír Hanzlík si často mezi přáteli pochvaluje, že díky Daně už ochutnal mnoho lahůdek od světových kuchařů.
„Máme v Curychu jednoho kamaráda, Petra Neuwirta, a ten organizuje zájezdy za dobrým jídlem a pitím. Tak jsme byli například v další slavné alsaské restauraci Le Cerf v Marlenheimu, kde vaří Michel Husser. V Alsasku jsem poprvé ochutnala místní dobroty jako flammkueche, což jsou placky podobné pizze, ale jen se slaninou, cibulí a sýrem, nebo třeba telecí hlavu. V Curychu dělali ale taky telecí hlavu, v restauraci Kronenhalle jezdili mezi stoly s takovým vláčkem a tam měli všelijaká vařená masa. Co miluju, je alsaské soufflé. A víno Gewürztraminer.“
Hospoda, kam chodila Romy Schneiderová
„V Paříži mám dvě nejoblíbenější restaurace, každá je jiná. Ta první se jmenuje L’ami Loui a je to místo, kam se člověk bez protekce nedostane. Chodila tam kdysi Romy Schneiderová. Uprostřed místnosti jsou litinová kamínka s rourou do stropu. A vaří se tam skvěle. Ale je to už teď hodně drahé.
Ta druhá je L’Atelier fantastického kuchaře Joela Robuchona. Robuchon zbořil všechna pravidla, sedíte u pultu, kuchaři jsou v černém, barevně je tu všechno rudočerné, neberou se rezervace, na lístku jsou i takové věci jako tatarák s hranolky! Jeden z nejlepších kuchařů na světě si dovoluje nabízet tatarák s hranolky! Je to ovšem takový tatarák a takové hranolky, že smeknete.“ Dana Silvínová jezdí také často do Toskánska. „Mám ráda jednoduché transparentní italské vaření, které je založeno na vynikajících surovinách. Tím je vlastně půl úspěchu zaručeno. My býváme mezi Livornem, Florencií a Pisou, a tam je hodně dobrých restaurací, například Lido nebo La Gattaiola, tam dělají nudle s lanýži, v létě s letními, na podzim s bílými. A dělají je nejlíp! Nikdo je neumí napodobit!
V Toskánsku připravují též skvělý salát ze syrových hříbků, jen s olivovým olejem a parmezánem. V listopadu se to dělá z muchomůrky císařky, té říkají ovoli a nikde jinde už neroste. Toskánský olivový olej má nejméně tuku a v kombinaci s čerstvou zeleninou mi moc chutná. Mně se líbí, že oni dávají olivový olej na hotový pokrm, třeba na upečenou rybu. Já to dělám taky.“
Přichází Jaromír Hanzlík a připomíná Daně, aby nezapomněla na Benátky.
„Ano, tam máme společný zážitek z jedné takové docela obyčejné hospůdky, jmenuje se Cafe Remiggio. Vlastně jsme od toho nic zvláštního nečekali, ale dostali jsme úžasné mušle, takové ty podlouhlé, byla to naprostá labužnická báseň. A pak jsme v Benátkách objevili ještě restauraci, která se jmenuje La Scala. Ta je taky moc zajímavá, dělají tam mořské plody.
Čtyři švýcarské kuchyně
Švýcarsko má vlastně tři kuchyně - německou, francouzskou a italskou. Zajímá mě samozřejmě i labužnická situace v okolí Bernu.
„Pořád se ještě najdou hospody, kde se dělá sýr raclette tím tradičním způsobem, sýr se opéká u ohně, ne u elektrického grilu. Také švýcarské bramboráky roesti se ještě leckde dělají poctivě, postaru,“ vzpomíná Dana. „My máme dvě oblíbené restaurace, kam chodíme často a jejich majitelé už dokonce s námi byli i v Praze. Jeden restauratér se jmenuje Oscar Marti, ten má u domu zahradu, vaří zásadně podle toho, co zrovna příroda nabízí a kombinuje s tím, co je právě na trhu. Chodí mezi hosty a ten svůj jídelníček vlastně vypráví jako povídku. Je to obrovský zážitek po všech stránkách. S tak originální restaurací se těžko někde na světě setkáte. Oskar napsal čtyři kuchařky, jmenují se Jaro, Léto, Podzim a Zima. Říká se mu Chrütter Osci, tedy Bylinkový Oskárek. Ten druhý restauratér se jmenuje Maurice Rotta a vaří kombinaci Francie a Itálie. A do Gstaadu jsme jezdili o Velikonocích na kůzlečí do hospůdky, která se jmenovala Nádražíčko.“ vypráví Dana Silvínová.
Polévka je hotova, Jaromír už netrpělivě nastavuje talíř. Chválím vyrovnanost chutí, mrkev i zázvor jsou v tak přesném poměru, že spolu nesoupeří, ale ladí.
***
RECEPT MRKVOVÁ POLÉVKA
Ingredience na 4 porce: 4 mrkve, polovina malé hlízy zázvoru, 1 cibule, 2 lžíce olivového oleje, 4 dl kuřecího vývaru, půl kelímku smetany, pepř, sůl Postup: Jemně nakrájenou cibuli osmahněte na olivovém oleji, aby zezlátla. Potom přidejte na kostičky nakrájenou mrkev a chvíli ji za stálého míchání restujte, aby všechno bylo tak trošku do skleněna. Osolte a opepřete. Potom přilévejte po malých dávkách středně silný kuřecí vývar a pořád míchejte. Postup je tedy hodně podobný, jako když se dělá italské rizoto. Po deseti minutách přidejte čerstvý zázvor, oloupaný a nakrájený na tenké plátky. Dolijte zbytek vývaru a vařte asi půl hodiny na mírném ohni. Nakonec polévku rozmixujte do hladka a přidejte smetanu. Hotovou polévku můžete ozdobit snítky petrželové nati.
O autorovi| Vladimír Poštulka, labužník a spisovatel
