Rozhodnost a zaujetí, s jakým food kritička Hana Michopulu odmítla můj nápad usilovat o unijní ochranu smaženého sýra jakožto české kulinářské speciality, mě po pravdě řečeno ani moc nepřekvapily (Češi nemají patent na smažák, LN 19. 10.). Patří asi k českému folkloru zpochybňovat a shazovat všechno, co se objeví, i když si tím často dáváme góly do vlastní branky.
Mám ve zvyku - dříve než učiním nějaké politické rozhodnutí -danou záležitost konzultovat s odborníky. Jenže ne vždy hlasy odborníků znějí unisono. Zatímco paní Michopulu má evidentně jasno v tom, že patentování „smažáku“ není na místě, třeba takoví organizátoři Prague Food Festivalu jsou opačného názoru. Vyhodnotil jsem to tak, že by ochrana smaženého sýru za pokus stála. Lze mi jako českému politikovi vyčítat, že se v případě pochybností stavím na stranu českého zájmu, a ne proti němu?
Od našeho vstupu do EU již uplynuly víc než tři roky a unijní „přijímač“ tak máme dávno za sebou. Není tedy důvod, abychom se při prosazování svých zájmů v EU cudně drželi zpátky. Ať už se tyto zájmy týkají čehokoli, třeba i ochrany gastronomických specialit. Jako národu s bohatou tradicí v mnoha oborech lidské činnosti, včetně kuchařského umění, by nám rozhodně slušelo více sebevědomí a odvahy, a to jak ve střetech o „velká“ evropská témata, jako je například reformní smlouva EU, tak v drobných, ale o to vášnivějších půtkách o ochranu potravinářských výrobků. Pokud - pod vlivem dojmu, že se jedná o okrajové a druhořadé téma - zaspíme, může se klidně stát, že nás předběhne některý z našich sousedů a smažený sýr nebo něco jiného si nechá zaregistrovat on. A vsadím se, že ti, kteří se dnes nápadu usilovat o jeho unijní ochranu vysmívají, budou mezi těmi, kteří budou nejhlasitěji křičet a hledat viníka.
V neposlední řadě jsem přesvědčen, že boj o národní potravinářské speciality přispívá i ke zvyšování důvěryhodnosti a popularity EU mezi občany. Tomu, o co bruselští komisaři usilují cestou nekonečné řady různých komunikačních strategií, totiž může mnohem lépe napomoci třeba takový „smažák“ nebo pardubický perník. Většina občanů unie, včetně těch českých, totiž na umělou sebepropagaci EU moc nedá. Zato ocení, když EU vyzdvihne tradiční domácí kvalitu, jež lidem přirostla k srdci. I láska k Evropské unii zkrátka, s určitou nadsázkou řečeno, prochází žaludkem.
O autorovi| Jan Březina, poslanec EP za KDU-ČSL
