Jednoho sobotního odpoledne se Bára s Jolanou vzaly. Bára měla na sobě bílé šaty s balonovými rukávy, Jolana bílé kalhoty a halenku. Obě s kyticí, ale bez prstýnku. Svatebních hostů asi čtyřicet: rodiče, příbuzní a hodně přátel. Skupinka se od typických svatebních hostů ale trochu lišila: štíhlé dívky chlapeckých postav měly nakrátko střižené vlasy a byly stroze oblečené. Nadšení byli všichni. „Jsou jako víly,“ chválí půvab dvou bílých nevěst drobného vzrůstu žena v tmavých šatech.
Tak trochu jiná láska Jinak je to svatba jako každá jiná. Pár sestupuje po svatebním schodišti brněnské radnice, které někdo posypal množstvím bílých květů rmenu. Svatebčané míří na oslavu a v radničním sále se zatím scházejí hosté na další svatbu. Taky lesbickou.
Pár měsíců po svatbě nenacházejí obě ženy ve svém životním stylu velké změny. „Nic nového, žijeme spolu dlouho. Ale dojem ze svatby jsme měly velký,“ usmívají se.
Jména si nechaly obě nevěsty svoje. „Mohly jsme požádat o změnu, ale to pro nás není důležité. Přijetí jména symbolizuje, že muž si ženu přisvojuje. To jsme odmítly,“ říká Jolana.
Bára Kárníková (23) a Jolana Navrátilová (35) spolu před svatbou chodily tři roky. Obě měly za sebou nezdařené partnerství s mužem. Jolana pochází z Břeclavi a v Brně pracuje na zahraničním oddělení Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Před několika lety se stala členkou neformálního studentského spolku -Gender Centra - a právě tam se později seznámila se studentkou sociologie Bárou. Jejich přátelství přerostlo v lásku postupně, když objevovaly společné názory a ideály.
„Vymýšlely jsme různé genderové aktivity. V Brně jich totiž probíhá hodně, třeba divadelní představení v kabaretním stylu nebo první český průvod homosexuálů. Prošel Brnem začátkem léta a měl vyzývat veřejnost, aby nás brala na vědomí,“ vypráví Jolana. Průvod homosexuálů však doprovázelo hajlování černě oděných neonacistů, zaťaté pěsti a policejní kordon. „Našlo se ale i mnoho příznivců, kteří nám vyjadřovali solidaritu,“ tvrdí Jolana.
Obě ženy potvrzují, že přátelé jejich vztah podporují. Je to ale dáno velkou měrou i tím, jaké přátele si vybírají. Rekrutují se hlavně ze spolku brněnských feministek, které jejich něžnosti berou jako normální projev náklonnosti: když Bára políbí Jolanu na ústa, nikdo na ně neciví, nikdo je za zády nepomlouvá. Také rodiče se ke zprávě o sňatku postavili pozitivně. Vyděděním nevyhrožuje nikdo.
„Samozřejmě že žádný rodič by z takové zprávy nebyl nadšený, ale když už se věci takhle mají, přijali to jako fakt. Babičky i prababičky si na věci našly příznivé okolnosti - těší se na vnoučata,“ popisuje rodinné vztahy Jolana.
Zákon o registrovaném partnerství je v platnosti od 1. 7. 2006. Od té doby využila práva na registraci přibližně tisícovka dvojic. Homosexuální partneři se tedy mohou brát, ale rodinu tvoří jen částečnou - bez dítěte. Nejde jen o biologické znevýhodnění - to se dá obejít. Horší je to po právní stránce: dítě svým příchodem do homosexuální rodiny přinese neřešitelný legislativní zmatek. I kdyby totiž jedna z páru porodila potomka, druhá si ho nesmí osvojit. V úvahu nepřipadá ani adopce dítěte z dětského domova.
Dítě načerno? To nechceme Podle zákona o rodině si u nás smí dítě z dětského domova osvojit každý občan starší osmnácti let bez ohledu na sexuální orientaci. O toto právo však přijde v okamžiku, kdy uzavře registrované partnerství. „Máme sice teoretickou možnost požádat o pěstounskou péči, ale ve skutečnosti by úřady nedaly dítě do péče nikomu, kdo se otevřeně hlásí k tomu, že je lesba,“ říká Bára. Ano, jedna z nich si mohla osvojit dítě ještě jako „singl“ a teprve potom se zaregistrovat. Takový postup však ženám připadal komplikovaný a také pokrytecký. Další varianta, kterou homosexuální páry zvažují, je přijít do jiného stavu se „známostí na jednu noc“. Ta se ale zdá mnoha lidem nedůstojná. Nejsme lesbičky!
„Chceme dítě a nevím, proč bychom měly vymýšlet, jak by se to udělalo tajně. Na to už společnost moc pokročila. Chceme, aby gay a lesbický styl života byl vnímán jako běžný,“ zlobí se Jolana, která je s podmínkami pro gaypáry v Česku jinak docela spokojená. Kritizuje jen některé drobnosti - například ji vytáčí, když v novinách objeví slovo „lesbičky“ (správné je lesby), nebo ji pokaždé rozesměje, když se některý z novinářů zeptá, kdo dělá v lesbickém páru toho chlapa. „No přece nikdo! Je to legrační otázka, ale pořád ji někdo klade.“ I takové maličkosti jsou prý ale pro legalizaci rodinného života gayů důležité.
Obecně považují lesbické páry za ideální, když obě partnerky ve stejnou dobu otěhotní se dvěma muži - rovněž gaypárem. Narodí se dvě děti a mají čtyři rodiče. A jak by si pak děti mezi sebou rozdělili? „To je absurdní!“ rozzlobí se Bára s Jolanou. V takovém případě přece vzniká velká rodina s dětmi ve střídavé péči. Problémy se podle nich v takovém společenství vyskytují mnohem méně než u heterosexuálních rozvedených manželů. To proto, že gaypárům se rodí většinou plánované a chtěné děti, a domluva matek a otců je tak snadnější.
Bára s Jolanou nyní nejvíce zvažují variantu, že otěhotní Bára a do rodného listu uvede „otec neznámý“. U lesbických párů jde o celkem běžný způsob. „Nikdy se ale nesmíříme s tím, že ta druhá -netěhotná - si narozené dítě nemůže osvojit. Když bude mít moje partnerka dítě, já k němu nebudu mít právní vztah. Na druhé straně zákon hlásá, že mám povinnost podílet se na jeho výchově. Je to diskriminační a nesmyslné a je třeba na to upozorňovat,“ rozhořčuje se Jolana.
Nelogická zákonná klička se českým gayům a lesbám zdá nebezpečná hlavně pro dítě. Kdyby se s Bárou (biologickou matkou) cokoliv stalo, úřady by Jolaně dítě odebraly a umístily ho do ústavu. Muselo by opustit domov, protože by k němu po ztrátě matky nemělo právní vztah.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Přesto jsou Jolana s Bárou rozhodnuté: dítě chtějí a chystají se zvolit variantu „otec neznámý“. „Asi se nechám oplodnit in vitro darovaným spermatem, ráda to zaplatím. Přitom by vůbec nebylo nutné vyžadovat po tatínkovi, aby se práva na dítě vzdával. Ale úplně nejvíc si přejeme potkat příjemný gaypár, kterému bychom padly do oka a oni nám, a s těmi dvěma muži bychom měly dítě nebo dokonce děti. Naší kamarádce se to povedlo. Má dítě s gaypárem a žijí velmi harmonicky. Napřed žilo jen s matkou, ale nyní se otec stále víc podílí na výchově, bere si jej k sobě třeba na týden. Nebo se podle potřeby střídají,“ vypráví Bára.
Gay a lesbické rodiny vychovávající děti existují navzdory zákonům již dlouho, většina dětí však pochází z předchozích heterosexuálních vztahů. Výzkumy potvrzují, že lesbické matky jsou stejně oddané své mateřské roli jako matky heterosexuální a neliší se ani v životním stylu a výchovných praktikách. Svým dětem umožňují kontakt s otcem dokonce častěji než ženy heterosexuální. Socioložka Kateřina Nedbálková z Masarykovy univerzity přidává i zahraniční zkušenosti, cituje americký časopis Pediatrics: „Chování dětí, jejich oblíbené hry či hračky i navazování vztahů se nijak neliší od chování dětí z heterosexuálních rodin. Neexistuje spojitost mezi sexuální orientací rodiče a psychickým zdravím dítěte.“
Děti nevnímají žádné výrazné problémy a v kolektivu bývají oblíbené. Jsou tolerantní k jiným než heterosexuálním vztahům. Co se týče mužských a ženských rolí, děti se identifikují zcela standardně v souladu se svým pohlavím. Dcery leseb jsou méně vybíravé při volbě pohlavně specifických her, hraček, aktivit a oblékání, později také k povolání. Častěji si volí „mužská“ povolání jako lékařka, právnička, inženýrka nebo astronautka. Synové lesbických matek se zase v některých aktivitách (třeba při hrách na válku) projevují méně „maskulinně“ ve srovnání se syny heterosexuálních matek.
My se rozvádět nebudeme Zatímco založení stejnopohlavní rodiny je obtížné, rozvod je snadný. Soud řeší pouze jediné kritérium, zda soužití funguje, nebo nefunguje. Dělením majetku se nezabývá, stačí návrh jednoho z partnerů. Pokud se druhý k návrhu připojí, soud jim musí vyhovět. První případy ukončení registrovaného partnerství mají české soudy už za sebou. Zatím se rozváděly pouze ženské páry, první rozvod proběhl koncem února v Ostravě, a to již pět týdnů po svatbě, rozvod dvojice mužů řešil hradecký soud letos v říjnu.
Něco takového by ovšem Jolanu a Báru ani nenapadlo. „Budoucnost je společná, i když není přesně nalinkovaná: za dva roky dítě, pak dovolená v Jugoslávii... Nejprve chci dostudovat,“ říká bakalářka sociologie Bára. Zatím nemá jistotu, zda najde práci ve svém oboru, ale uvažuje o tom, že by mohly s Jolanou podnikat. „V Česku už vznikají gay kavárny nebo gay cestovky, tak třeba bychom i my mohly rozjet nějaký originální gay podnik,“ uzavírá.
***
Pokaždé mě rozesměje, když se mě někdo zeptá, kdo je v našem vztahu ten chlap. No přece nikdo!
