Pátek 19. července 2024, svátek má Čeněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

I v Česku brzo poznáme jejich matku

Česko

Televize

„Přátelé jednadvacátého století“ se někdy přezdívá úspěšnému americkému sitcomu Jak jsem poznal vaši matku. Od čtvrtka bude k vidění i u nás – na kanálu Prima Cool, který jej uvede s českým dabingem.

Sitcom Jak jsem poznal vaši matku vysílá americká stanice CBS už pátou sezonu. Za tu dobu se stal ve svém žánru hitem srovnatelným s již ukončeným seriálem Přátelé.

Vzájemných podobností je víc. Obě série se odehrávají v současném New Yorku a soustředí se na partu typově pečlivě rozhozených kamarádů s třicítkou na krku. Nechybí ani bar, kde se všichni přátelé scházejí. Jak jsem poznal vaši matku se nicméně odlišuje tím, že je vyprávěný v retrospektivě: rámec tu totiž spočívá v tom, že hlavní hrdina Ted v roce 2030 vypráví svým dětem právě o tom, co prozrazuje název. Díky tomu může Ted v promluvách mimo obraz svérázně komentovat děj a předjímat další události.

Architekt Ted žije v New Yorku v bytě se svým kamarádem z vysoké a budoucím právníkem Marshallem a jeho partnerkou Lily, učitelkou ve školce. Ti se hned v prvním díle zasnoubí – a Ted se pod dojmem z téhle události rozhodne něco udělat i se svým životem notoricky nezadaného mládence. S dobrým úmyslem se mu snaží pomáhat sukničkář, suverén a milovník lasergame Barney, jeho rady však u nekňuby Teda nepadají na úrodnou půdu.

Láska na první pohled Je to nicméně Barneyho přičiněním, že se Ted ve zmíněném baru seznámí s krásnou začínající televizní reportérkou Robin. Z Tedovy strany jde o lásku na první pohled (přestože na sobě jeho vyvolená má poněkud ohavný zelený rolák). S pomocí a podporou přátel se s ní pokusí sblížit. I když se věci nevyvíjejí úplně v jeho neprospěch, hned na konci prvního dílu dojde k odhalení, že Robin se matkou jeho dětí zřejmě nestane...

Seriál od někdejších scenáristů populární talkshow Late Show with David Letterman Cartera Bayse a Craiga Thomase v USA debutoval 19. září 2005. Za částečně autobiografickým příběhem stál nápad „pojďme psát o našich kamarádech a o volovinách, které jsme dělali v New Yorku“. Během stávky scenáristů na přelomu let 2007 a 2008 byla produkce sitcomu přerušená, na obrazovky se vrátil 17. března 2008. V současnosti běží již pátá série, přestože jsou představitelky obou hlavních ženských rolí těhotné.

Z herců je u nás nejvíc povědomý nejspíš Jason Segel (Marshall), který patří do okruhu tvůrců kolem producenta a režiséra Judda Apatowa: hrál například ve filmech z jeho stáje Kopačky a Zbouchnutá či v seriálu Machři a šprti. Pro Joshe Radnora je Ted jeho nejznámější rolí, jinak se objevil v několika dalších seriálech a na prknech newyorských divadel. Představitel Barneyho Neil Patrick Harris se proslavil už během dospívání rolí v seriálu Doogie Howser, M. D., aktuálněji se objevil například v komedii Zahulíme, uvidíme.

Alyson Hannigan (Lily) si prošla třemi díly teenagerských taškařic Prci, prci, prcičky, roli měla i v seriálu Buffy, přemožitelka upírů. Cobie Smulders, která hraje Robin, pochází ze světa modelingu.

Čtvrtý nejlepší Jak jsem poznal vaši matku pravidelně sbírá americké televizní ceny Emmy či aspoň nominace na ně. Díky stahování z internetu je tento sitcom velmi populární už i u nás: na serveru Česko-slovenské filmové databáze má průměrné hodnocení 93 procent od 8619 uživatelů, což mu v žebříčku nejlepších seriálů všech dob vynáší čtvrté místo.

Prima Cool všechny uváděné seriály bohužel dabuje a Jak jsem poznal vaši matku není výjimkou, tentokrát se však česká verze vcelku povedla. Mezi nejnovější akvizice stanice patří také sci-fisérie Dům loutek, v níž lidé pronajímají svá těla k plnění nejrůznějších úkolů. Společnost, která tuto službu provozuje, se mimochodem v rámci pocty Čapkově hře R. U. R. jmenuje Rossum. Koncem příštího týdne také startuje další sezona animované série Futurama.

***

Koncert

Strašnější, než jsme doufali Diamanda Galás, 27. listopadu, Divadlo Archa, Praha Traduje se historka o tom, jak se v jednom pražském hotelu měl odehrát rozhovor s démonickou a drtivou legendou rozervaného a temného hlasu, pěvkyní Diamandou Galás. Když hudební publicista zamířil hotelovou chodbou k příslušnému pokoji, otevřely se před ním dveře a zpěvačka odtušila: „Tos nečekal, že budu TAK strašlivá.“ Jisté obavy z bližšího styku s pěvkyní a performerkou řeckého původu jsou namístě: málokdo zasnubuje moderní temný expresionismus se starým mytickým řemeslem oplakávaček a sirén jako pianistka, skladatelka a zpěvačka Diamanda. Ačkoliv její koncerty už nejsou divokou a démonickou podívanou, během níž její polonahá křičící postava pomazaná krví vystupovala ze tmy sálu, stále zůstávají zážitkem, v němž se nepříjemnost snoubí s přitažlivostí. Debutovala s Baudelairovým textem Litanie k Satanovi, v osmdesátých letech spojila v trilogii historické téma moru s AIDS – nemocí, které podlehl její bratr. Později věnovala písňový cyklus genocidám. Pro svůj koncert v Divadle Archa chystá Diamanda Galás speciální program, který zatím tají. Celkem určitě se můžeme těšit na její osobité verze lidových i pololidových písní (I’m So Lonesome I Could Cry od Hanka Williamse či I Put A Spell On You od Screamin’ Jay Hawkinse). Ovšem údajně se dočkáme i překvapení, v němž nás nebude šetřit. Svého času prohlašovala, že je otázkou času, kdy do repertoáru zařadí verše Karla Hlaváčka: že by už konečně naladila svou violu co nejhlouběji? Pavel Klusák

Jizvy, které čas nezhojil Archiv, ČT 1, 22. listopadu ve 20 hodin Původní televizní film režisérky Lucie Bělohradské odhaluje stíny totalitní minulosti s jejich dozvuky v současnosti. Hrdinou je filozof Josef (ve strhujícím podání Františka Němce), který kromě toho, že překládá Aristotela, začne pátrat i po příčinách svého někdejšího vyhazovu z fakulty. Jizvy vystupují v celé své hloubce v okamžiku, kdy Josef nahlédne do svých spisů v pardubickém archivu StB; zjistí, kteří z kolegů na něj před lety donášeli, a dozví se i cosi z osobního hlediska ještě mnohem bolestnějšího. V zoufalství se pokouší vzít spravedlnost do vlastních rukou. Sžíravá podezření silně ovlivní jeho vztah ze ženou (Emília Vášáryová) a zasáhnou do situace celé rodiny (Jan Šťastný hraje Josefova syna a Klára Issová jeho snachu). „Jde o příběh člověka, kterému komunistický režim zničil život,“ říká režisérka Lucie Bělohradská. „V tom dramatu lze vystopovat i dějiny naší země v poválečném období, kdy předválečná inteligence byla komunistickým režimem zlikvidována a její představitelé i potomci byli diskriminováni.“ Kontrast osudů důležitých postav režisérka dokládá kromě jiného i charakteristikou prostředí, v nichž žijí: Josef s kultivovaným zázemím po rodičích, jeden z jeho protihráčů v typickém socialistickém „blahobytu“. Film Archiv, který Česká televize uvádí k 20. výročí pádu komunismu, nastiňuje také odlišné přístupy různých generací k hříchům a zločinům minulosti, nevyřešeným křivdám a možnostem odpuštění. Marta Švagrová

DVD

Na lovu Režie William Friedkin, USA/Západní Německo, 1980 Thriller s Alem Pacinem v hlavní roli je spíš pozoruhodný historický artefakt než vrcholné umělecké dílo. V době vzniku totiž vzbudil skutečně bouřlivou kontroverzi a přispěl k ústupu režiséra Williama Friedkina, jednoho z nejtalentovanějších představitelů tzv. nového Hollywoodu (Vymítač ďábla, Francouzská spojka), ze slávy. Pacino hraje newyorského policistu Burnse, který pátrá po sériovém vrahovi, jenž si vybírá oběti mezi návštěvníky těch drsnějších gay klubů. Burns vystupuje jako volavka, extrémní prostředí ho dezorientuje a přivede k pochybnostem o vlastní sexualitě. Snímek vyvolal protesty ještě před premiérou, američtí gayové v něm viděli projev snahy démonizovat jejich svět, demonstrovalo se během natáčení, potom, co byl v uveden v kinech, se dočkal ostrých odsudků, velmi rychle zapadl. V současnosti na něm už nic kontroverzního nikdo neshledává. Friedkin v Na lovu použil charakteristickou syrovou, jakoby dokumentární stylizaci. Vytvořil podivně a někdy znepokojivě cizí svět tmavě oblečených mužů, neklidně a bezcílně přecházejících nocí. Scény vražd jsou dost brutální, utkví například způsob, jímž režisér v úvodní sekvenci užívá zvuk vrzání kožené bundy. Jako thriller film Na lovu zas až tak výjimečný není, zvláštní je na něm snad jen rozuzlení – nejenom nejednoznačností, ale i nesrozumitelností. To může souviset se značným zkrácením filmu. Aby se mohl promítat, musel z něj prý Friedkin vystřihnout 40 minut. Ondřej Štindl

Literatura

Škoda, že Ježíš nebyl Fin Arto Paasilinna: Syn boha hromovládce, nakladatelstva Hejkal, 2009 Každý z románů finského humoristy je tak trochu zázrak. Zalapání po vzduchu v bažině „odlehčeného a humoristického“ čtiva. Smíchy se při četbě neumlátíte, nejde o vtípky za každou cenu, jde o život, a to často i hrdinům Paasilinnových příběhů. Tropí si šprťouchlata z národních stereotypů, tradičně ušlechtilá a drsná severská duše v obětí s přírodou je mu k smíchu. Není to pousmání zas až tak laskavé, občas někdo z těch hrdinů, zkrachovalých chlapíků, spadne přes palubu, lokne si jedu, zavřou ho do blázince a tak dál. Průvodci leckdy zběsilým příběhem jsou často zvířata, zajíc, který si ochočí bulvárního novináře, či medvěd, jenž se zjeví vesnickému faráři. Finská zvířátka plní magickou roli z legend i pohádek, bezcílný život s nimi náhle bývá snazší, zábavnější, oplývá smyslem. Zato manželky! Zde je Paasilinna nesmlouvavý – ony věčně nespokojené a peskující bytosti působí často jako katalyzátory děje, ženou totiž uštvané muže na cestu, kde se ovšem potloukají mnohé o dost mladší, báječně lehkomyslné a zvědavé ženy. Paasilinna ovšem ženy miluje. K těm nejlepším „paasilinnovkám“ patří Stará dáma vaří jed, kdy se stará dáma postaví vyděračům, či Les oběšených lišek, kde zas vládne dějem devadesátiletá Laponka. V nové knize sestoupí z nebe Rutrja, syn hlavního boha Ukka čili Syn boha hromovládce, který se převtělí v obchodníka se starožitnostmi, bleskem léčí psychopaty a mnohými Finy počne být vzýván jako novodobý Mesiáš... Jáchym Topol

Divadlo

Čtvrtníček jako Zikmund, liška ryšavá Ladislav Smoljak: Hus: Alia minora Kostnického koncilu, Divadlo Na zábradlí, premiéra 26. listopadu Petr Čtvrtníček jako císař Zikmund, jeho sekretář Šlik ztvárněný Ladislavem Smoljakem a další zástupci české šlechty v podání herců Divadla Na zábradlí se sejdou v divadelní historické lekci. Ladislav Smoljak v ní dramaticky pojednal fiktivní spor o mistra Jana Husa v „Zikmundově kanceláři“. Příslušníci rozhádaných stran se tu pokusí nalézt kompromis, neboť dle autora nikdo z nich neměl původně na upálení mistra Jana zájem. Hra by podle autora mohla vyvolat odpor ctitelů tradičních výkladů podle Palackého a Jiráska. Každému představení bude předcházet úvodní rozprava s hostem, v níž se budou střídat teolog Tomáš Halík, historik Petr Čornej, převor Prokop Siostrzonek a další. Známý cimrmanolog již dlouhá léta píše hry „samostatně“ a opakovaně je uvádí na Zábradlí. Do těchto textů se promítá jeho zájem o historii, zejména pak o její zkreslování. Takový byl Rudý říjen či Fantom Realistického divadla a také v Ypsilonce uvedená Hymna. Šlo však spíš o hry parodické, karikující známé události a dobu, v případě Fantoma šlo o poněkud křečovitý humor na adresu budovatelských 50. let minulého století. Tentokrát ale má jít o hru vážnou, řešící složitý problém dějin. Bude zajímavé sledovat, jak autor a režisér v jedné osobě uspěje, jelikož Čtvrtníčkovo či Poláškovo angažmá v ní by přece jenom mohlo diváky svést z cesty a navodit dojem, že jde o žánr jiného druhu. Jana Machalická

Autor:

Sex je jako chipsy. Chcete ho, dáte si ho a akorát vás bolí břicho
Sex je jako chipsy. Chcete ho, dáte si ho a akorát vás bolí břicho

Alespoň to říká Marek Cinko, sochař, který prošel různými profesemi. Byl počítačovým grafikem, prodavačem, tesařem a tantra masérem. Právě při...