16. prosince 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Velezrada prezidenta Zemana? I výrok může ohrozit stát, má jasno právník Kysela

Prezident republiky Miloš Zeman | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezident republiky Miloš Zeman | foto:  Petr Topič, MAFRA

Praha Profesor pražských práv a specialista na ústavní pořádek Jan Kysela upozornil na možnost žaloby pro velezradu na prezidenta Miloše Zemana. Jeho systematické zpochybňování bezpečnostních složek státu takové rysy obnáší. Zeman minulý týden označil výroční zprávu BIS za „plácání“ a české zpravodajce za „čučkaře“. Ačkoli je pro ústavní žalobu nutná shoda obou komor parlamentu, která v současném rozpoložení politických sil nepřichází do úvahy, LN zajímalo, jak by podobný proces vypadal. Otevřeně k odvolání prezidenta o víkendu vyzval europoslanec a Zemanův kritik Jaromír Štětina (TOP 09).

LN: Jak by vypadala žaloba na prezidenta pro podrývání svrchovanosti?
Svrchovanost je dost neurčitý pojem politické teorie. Pokud bychom k němu měli přiřadit právně uchopitelný význam, nabízí se svrchovanost ve smyslu mezinárodního práva. Ta obnáší nezávislost daného státu jako rovného partnera jiných států. Jednání proti svrchovanosti znamená, že jednáte tak, aby váš stát přestal být nezávislý a podřízený jiné moci, na kterou nemáte vliv. Proto se vedl spor, jestli Václav Klaus, který odmítl ratifikaci Lisabonské smlouvy, chrání suverenitu České republiky, když ji nechce učinit součástí integrované EU.

LN: Kritika BIS se ale týká vnitrostátní instituce. Jak to jde dohromady s oslabováním svrchovanosti státu?
Jde o to, jestli takové vyjadřování prezidenta je zcela mimoběžné s velezradou, anebo ne. Mám pocit, že to mimoběžné není, pokud to zařadíme do širšího souboru výroků. To může být i kauza novičok. Musíme se v takovém případě zabývat jen tím, že nás obsadí cizí stát a my podepíšeme protokol, v němž se vzdáme suverenity a podřídíme se vůdci a říšskému kancléři. Anebo, jestli to nemusí být jednání takového typu, ale vyplyne ze slov.

LN: Jak to rozeznat?
Aby měla slova charakter jednání, musí mít účinky. Kdybychom zaznamenali, že spojenecké vazby slábnou, že nám někdo odmítá sdělovat utajované informace, protože se obává, že se přes Hrad dostanou do nepovolaných rukou, pak se mi zdá, že to nemusí být úplně vzdálené od toho, co by mohlo být velezradou. Pokud bychom to ale chápali jako izolované vyjádření, v němž prezident kritizuje jednu bezpečnostní službu, tak to by na velezradu nestačilo.

LN: Co by musel Ústavní soud posuzovat v případě žaloby prezidenta pro velezradu?
Jde o to, jestli by se Ústavní soud považoval za čistě trestní. Podle mne by se takto chápat neměl. Při hrubém porušení ústavního pořádku nebo velezradě by měl nabývat jiných kontur.

LN: Proč je to důležité?
Důležité je to v tom, jestli platí nebo neplatí zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného. V trestním řízení platí, že pokud danému člověku nedokážete všechno, tak ho zprostíte. U ústavního řízení bychom takto striktní být nemuseli. Výsledkem procesu totiž není, že někoho zavřete nebo mu zkonfiskujete majetek. Výsledkem procesu je, že přestanete být prezidentem republiky. Ústavní soud by si proto musel ujasnit, v jaké roli vystupuje a podle toho by pak pracoval s předkládanými důkazy.

Jan Kysela.

Jan Kysela.

LN: Dovedete si představit, že by si Ústavní soud vyžádal v takovém případě podklady například od BIS, jaké utajované skutečnosti třeba nepředložila prezidentovi právě z obavy před jejich vyzrazením cizí mocnosti?
To by muselo proběhnout. Muselo by se zjistit, že například na úrovni generálního štábu armády, bezpečnostních služeb a ministerstev dochází k tomu,že Česká republika přestává být vnímaná jako věrohodný partner a je zpochybňovaná. Kdyby se Ústavnímu soudu takových výpovědí dostávalo ze svědeckých výpovědí i z písemných zpráv, byl by to indikátor, že slova nejsou pouze slova, nýbrž mají reálné dopady v životě a mohou být podobná jednání.

LN: Takže ústavní soudci by byli tak trochu vyšetřovateli?
To není úplně role vyšetřovatelů. Ústavní soud by musel rozhodnout, jestli mu stačí, co nashromáždili senátoři a poslanci, anebo si vyžádá doplnění. Když by odmítl dokazování, je pozice žalujícího ještě obtížnější. Jak totiž jako senátor nebo poslanec zjistíte, o čem tady spolu hovoříme? Jakým způsobem si bude opatřovat informace z ambasád nebo Bezpečnostní informační služby?

LN: Zahraniční politiku země určuje vláda a prezident je jaksi na druhé koleji. Lze přisuzovat jeho výrokům takovou váhu, aby za ně mohl být žalovatelný?
Buď se budeme bavit o slovech, která nemají žádné dopady, takže se bavíme na úrovni vhodnost-nevhodnost, slušnost-neslušnost, měl by-neměl by. Pokud ale z prezidentových slov navzdory vládní politice plynou důsledky, potom se domnívám, že slova mohou být kvalifikovaná jako jednání.

LN: Jak by o té záležitosti rozhodoval soud?
Je to zvláštní řízení o hrubém porušení ústavního pořádku. Jsou tam jisté odchylky, protože Ústavní soud tam, kde zákon o ústavním soudu není dostatečně explicitní, používá předpisy trestního procesu. Jinak ze zákona o Ústavním soudu toho moc nevyčtete.

LN: Do funkce prezidenta republiky často usedají politici ve velmi pokročilém věku. Existuje obrana před tím, aby prezident postupem času neztratil rozpoznávací schopnosti, například kvůli vážné nemoci, a byl následně zbaven funkce?
Nemůžete být zbaven funkce prezidenta republiky. Přichází do úvahy zvláštní řízení, kdy se obě komory parlamentu prostou většinou usnesou na tom, že prezident není způsobilý úřad vykonávat, protože je unesený, v kómatu či je zjevně pomatený. Když se tak stane, jeho pravomoci přechází na předsedu vlády a předsedu sněmovny. Prezident se může bránit u Ústavního soudu.

LN: Kdo by v takovém případě posuzoval zdravotní stav prezidenta?
Ústavní soud by to musel prokazovat lékařskými zprávami. Senát nebo sněmovna může prezidenta těžko nechat vyšetřit.

Martin Shabu

Autor

Martin Shabumartin.shabu@lidovky.czČlánky

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!