Pokud na trendy pohlédneme optikou odborníků, zdá se, že krize polevuje a lidstvo směřuje ke stavu ideální blaženosti.
Antropolog Alfred Louis Kroeber se ve čtyřicátých letech 20. století zabýval výzkumem historických proměn ženského společenského oděvu v západní společnosti. Dospěl k závěrům, které částečně stále platí. Odhalil totiž základní vzor oděvu, ke kterému se vývoj vždy po sto letech vrací. Tímto ideálním vzorem jsou šaty se širokou sukní v délce ke kotníkům, a pokud možno co nejštíhlejším pasem. Takže od pasu dolů se tvar šatů rozchází s tvarem těla, ale od pasu nahoru je věrný. Čím více se móda od tohoto ideálu liší, tím více neuspořádanosti vykazuje, a naopak – pokud se ideální vzor objeví, dojde k jeho masivnímu rozšíření. Podle této teorie bychom letos měli všichni chodit pěkně spořádaně.
Týdny módy jsou za námi, takže víme, co se bude nosit. Nyní už můžeme bezpečně tvrdit, že se lidstvo opět blíží zlatému věku. Alespoň podle antropologa Kroebera. Současné trendy se totiž přiblížily jeho ideálu – pas sukní je na svém anatomickém místě a délka cudně sahá až pod kolena.
Sukně, kterých si žádá tato sezona, připomínají léta padesátá: modelky stojí se staženými pasy a rozevlátým áčkem, nohy koketně překřížené v lodičkách s mašlí, v rukou psaníčka. Od pasu nahoru rovněž působí anatomicky věrně, jak praví Kroeberova teorie. Většina návrhářů kombinovala sukně s korzety či vypasovanými topy.
Potisky, leopardi, kožešina Dolce & Gabbana se nebáli kombinace černé sukně s bílými puntíky a korzetu se vzorem leopardí srsti – potisky jsou totiž dalším trendem sezony. Přes šaty či korzet lze navléci bolero, sako s tříčtvrtečním rukávem nebo kabát, opět vypasovaný a doplněný kožešinovým límcem. Kožešina, ať už pravá či umělá, je nyní rovněž správnou investicí. Nejen srst, ale i peří z páva, koroptve či pštrosa se objevilo v kolekcích návrhářů, kteří nepropadli minimalistické střídmosti, jež vesměs stále ovládá přehlídková mola. Právě pro pěknou řádku výtržníků, jejichž kolekce na tuto sezonu jsou opět dekadentně rozmařilé, se zdá, že krize je na ústupu. Mezi nimi byl už tradičně Balmain, jehož uniformy s ostrými rameny byly tentokrát z brokátu, sametu a se zlatými ozdobami, zatímco Diane von Furstenberg, Gianfranco Ferré či Emilio Pucci tkali rovnou ze zlatých vláken.
O souvislosti mezi módou a hospodářskou krizí už bylo napsáno mnoho. Nejslavnější je jistě teorie ekonoma George Taylora zvaná Hemline Index neboli ukazatel dolního lemu, jež pojednává o závislosti mezi délkou sukně a hospodářskou situací. Taylor spočítal, že s cenami akcií na burze klesají i lemy sukní a v okamžiku, kdy ceny akcií letí nahoru, nad kotníky s nimi vylétnou i lemy…
Taylor svou teorii vyslovil v roce 1926, tedy v době, kdy návrhářka Coco Chanel šokovala svět svými ikonickými malými černými šaty. Ve dvacátých letech byla totiž pobuřující jejich délka ke kolenům i barva, do té doby určená výhradně vdovám a služebnictvu. Podle Taylorova indexu lze však v malých černých přežít období krize i hospodářského růstu.
A platí to i pro tuto sezonu. Minisukně se sice objevují stále, a která žena na ně má, ať rozhodně neváhá. Doplnit by je měla kozačkami nad kolena a objemným kožíškem či pončem. Celkově to však návrháři s krizí zřejmě nevidí tak růžově, neboť absolutní „must have“ (co musíte mít) pro tuto sezonu jsou sukně dlouhé až na zem, a to prosím na denní i večerní nošení. Těžko říci, zda jsou predikcí pokračující recese, nebo příznakem ideálního stavu podle Kroebera? Pas mívají proklatě vysoko, takže věřme raději v optimistický výklad antropologa… Paříž nosí kůži Na pařížských ulicích se však nosí sukně velmi krátké a nejlépe z černé kůže. Stejný materiál se drží i na motorkářských bundách, které ustály střídání sezon. Ostatně kůže rozhodně patří mezi oficiální trendy z přehlídek. Může být hladká i semiš. Barevnost pro podzimní a zimní sezonu se nese především v odstínech béžové eskalujících v medové velbloudí srsti. V kombinaci s černou je tato barva nesmírně šik.
Další módní barvy? Červená, do které se lze zabalit od hlavy až k patě nebo ji využít jen pro drobné oživení černého outfitu. Z červené vychází i stále oblíbenější skotská kostka, která ji kombinuje s dalšími módními barvami – ostře modrou, zelenou a teplými odstíny žluté. Královská modrá se stále drží také ve variacích na mariňácké uniformy, které s námi zřejmě vstoupí i do dalších sezon. Výrazná ramena, ozdobné knoflíky a pruhy letí, ačkoliv jachty už odpočívají v docích. Stále se drží i jezdecké modely – žokejské kalhoty a holínky spolu s kostkovanými saky. Kalhotové kostýmy, kravaty, mrkvové kalhoty ke kotníkům, to mohou nosit všichni. Dámy se navíc mohou zmocnit džínů z pánských skříní a nosit je ležérně popuštěné, nebo naopak vytažené do pasu s vysokými podpatky. A jelikož je móda stále spravedlivější, stejně jako dámy mohou hrabat v pánských šatnících, podobné zápůjčky mohou provádět i muži. V pánských kolekcích totiž vládnou obdobné trendy a objevují se včetně svetrů s norskými vzory, legínami, kozačkami, opasovanými koženými kalhotami, šálami či plédy. Na přehlídkách to vypadá krásně a na ulicích se za podobnými modely zasněně otáčím.
Můj heterosexuální muž však takové výstřelky odmítá. Nedávno jsem byla ve svém oblíbeném obchodě The Kooples, jehož módními tvářemi jsou jemní hoši a vyfetované rockové hvězdy. Snažila jsem se vybrat sako z pánské kolekce ve stylu uniformy a vysvětlovala prodavači, že mám za manžela kus chlapa. Útlounký prodavač se sladce usmál a prohlásil, že správný manžel by přece rozhodně neměl být „slim fit“. A měl pravdu. V obchodě jsem tedy opět nakoupila jen pro sebe.
O pár dnů později jsem onoho prodavače míjela na chodníku zavěšeného do baculatého pána ve velmi ležérním outfitu a došlo mi, že trendy v pánské módě je třeba brát s odstupem.
