Příčiny politických krizí, praktiky pronikání zločinu do politiky a důvody ztráty základních společenských konstant, to jsou otázky, na které i po jedenadvaceti letech hledají respondenti dokumentárního filmu Petra Kaňky odpovědi. Dokonce ještě naléhavěji než dřív. Téměř všichni – Marek Benda, Martin Mejstřík, Jana Hybášková, Šimon Pánek, Igor Chaun, Ivo Kaleta... dávají najevo nespokojenost se stavem společnosti, definují onu „mašinu na moc“, která jí vládne, odsuzují fakt, že „komunismus je tady salonně přijatelný“ a že schopnost čelit totalitním praktikám je malá (popuzují nás hesla neofašistů, ale srpy a kladiva a pěticípé hvězdy necháváme bez povšimnutí). Zastavují se u odsouzeníhodných momentů posledních dvou desetiletí, jako byla opoziční smlouva, ponižující okolnosti volby prezidenta, neúspěch výzvy Děkujeme, odejděte!, shození vlády v době našeho předsednictví v EU atd. Připomínají velké peníze, jež se vyskytují v politice, i když tam nemají co dělat. A shodují se v tom, že pravice nenabídla voličům přijatelná sociální východiska, že ti, kdo stojí v čele státu, nenabízejí žádné vize, nestanovují priority, ba ani vyhlídky směřování ČR v nejbližších deseti, patnácti, nebo dokonce třiceti letech. Ti, kteří byli před jedenadvaceti lety u začátku nové éry, dnes přiznávají, že na boj s „mafiánským kapitalismem“ neměli dost zkušeností, nebyli připraveni a že velké strany jsou dostatečně solventní, aby si dokázaly onu „mašinu na moc“ dokonale vycizelovat a nepustit mezi sebe už žádné osobnosti s jinými názory, které by ji mohly narušit.
Podobným záměrem, totiž rekapitulovat po letech zásadní události a konfrontovat záměry, někdejší ideály a skutečnost, měl i časosběrný projekt Pavla Kouteckého Evoluce 4 z revoluce, který dvacet let mapuje život a peripetie nadějí a reality čtyř aktérů listopadu 1989: Michaela Kocába, Martina Mejstříka, Jana Rumla a Kryštofa Rímského. Po filmařově smrti snímky dokončil režisér Jan Šikl a ČT2 je vysílá od včerejška (Kocáb) – ve čtvrtek tento týden (Mejstřík) a příští týden opět v pondělí (Ruml) a ve čtvrtek (Rímský). Cena těchto portrétů je v otevřenosti výpovědí i faktu, že filmaři měli možnost být u všeho, co ti čtyři v posledních dvaceti letech prožívali v profesionálním i privátním životě. Není to podívání bezstarostné, docela dobře však shrnuje i život, naděje, zklamání a znovu naděje této země.
