Na první pohled vidíme písmo s velmi dobrými osobnostními předpoklady, písmo v žádném ohledu extrémní. V mnoha ohledech typicky ženský rukopis, který ukazuje na velmi dobrou, možno říci snad až přílišnou přizpůsobivost poměrům a otevřenost vůči vnějším vlivům. Máme před sebou rukopis vypovídající o nadprůměrném intelektu, povahové tvárnosti, ctižádosti i vypěstované kázni. To vše charakterizuje jedince se zvýšenými předpoklady k vyniknutí v různých oblastech - díky jeho citovému potenciálu pak zejména v práci s lidmi.
Avšak vzhledem k tomu, že pisatelka v dané době dosud nemá dostatečně vytvořené či zformované své já - tato žena svoji povahu tedy vlastně vůbec nezná - zůstává do značné míry pod vlivem víceméně nahodilých vnějších a vnitřních emočně nabitých psychických faktorů.
K charakteristice jejích obecných povahových sklonů a tendencí nám proto může velmi dobře posloužit typologie. V životě tzv. extrovertního citového typu, ke kterému pisatelka náleží, je určující v první řadě cit. Její prožívání značnou měrou odráží požadavky prostředí, ale současně zůstává pod permanentní kontrolou svého vědomí. Tento typ díky své zvýšené přizpůsobivosti mívá zpravidla oprávněnou nálepku „v kolektivu oblíben“. City pisatelky odpovídají „objektivním“ situacím a obecně platným hodnotám. „Správně“ může cítit jen tehdy, když její cit nic jiného neruší. Nic však neruší cítění tak jako myšlení, proto je samostatné myšlení co nejvíce potlačeno.
