* LN Přesně před 20 lety Československo a Izrael obnovily diplomatické vztahy. Vy jste tehdy jako ministr zahraničí za Izrael v Československu podepsal příslušný protokol. Jaké máte na 9. únor 1990 vzpomínky?
Bylo to období, kdy zkolaboval Sovětský svaz. Já jsem jako ministr zahraničí obdržel veliké množství žádostí ze zemí, které byly v sovětském bloku a chtěly s námi obnovit diplomatické vztahy. Jako první země nás kontaktovala NDR. Ještě předtím, než jsem přijel do Prahy, jsem byl ale v Budapešti. Pamatuji si, že jsem maďarskému ministerskému předsedovi (Miklósi Némethovi – pozn. red.) říkal: „Jste první.“ On odpověděl: „Samozřejmě že jsme první.“ Byl na to velmi pyšný. Československo ale bylo druhé. Navštívil jsem ho jen krátce po revoluci. Setkal jsem se s prezidentem Václavem Havlem i s ministrem zahraničí Jiřím Dienstbierem.
* LN Pomohla při obnovování vztahů společná historie, kterou Československo a Izrael mají? Vztah k Židům v Palestině začal budovat již první prezident Tomáš Garrigue Masaryk...
Obnovování vztahů bylo společným trendem pro všechny země sovětského bloku, které dříve kvůli dominanci Moskvy vedly vůči Izraeli nepřátelskou politiku. Je ale pravda, že Izrael a ještě předtím sionistické hnutí měly dlouhé vztahy s Československem. Od Československa jsme dostali zbraně, naši piloti výcvik a obdrželi jsme i letadla, především messerschmitty. Pak ale přišel proces se Slánským a kampaň proti Židům a vztahy nebyly dobré. Krátce po mé návštěvě v Praze přijel prezident Havel do Izraele. My máme mnoho míst pojmenovaných po Masarykovi – skoro v každém velkém městě jsou ulice nesoucí jeho jméno. Pamatuji si, jak mi Havel říkal: „Vy máte tolik míst pojmenovaných po Masarykovi – a my v Československu nemáme žádné.“ Teď už to je ale jistě jinak. (s úsměvem)
* LN Jak moc ovlivnilo váš pozdější politický názor, že jste po válce vstoupil do podzemní ozbrojené organizace Irgun?
Zapojil jsem se do ní v roce 1946, bylo to poté, co jsem odešel z americké armády. Zaujímal jsem vždy velmi konzistentní postoje. A to už v době, kdy jsem se stal členem Irgunu, který vedl Menachem Begin. Byl jsem příznivcem Žabotinského ideologie (revizionistické hnutí Vladimira Žabotinského mimo jiné požadovalo založení židovského státu na obou březích řeky Jordán). Některé části z jeho učení jsou platné dodnes, i když Žabotinskij zemřel již před 70 lety.
* LN Často se o vás v souvislosti s vaším politickým zaměřením hovořilo jako o jestřábovi. Jak byste tento proud charakterizoval? Znamená, jednoduše řečeno, menší ochotu ustupovat Palestincům?
Rozdíl mezi jestřáby a holubicemi spočívá v tom, že jestřábi mají menší chuť riskovat než holubice. Holubice totiž říkají: „O. K. Pojďme to risknout.“ Někdy si ale něco podobného nemůžeme dovolit. Vedli jsme tolik válek, že musíme být opatrní. To je asi hlavní rozdíl, který se promítá do konkrétních postojů.
* LN Souhlasíte s tvrzením, že aby Izrael mohl být diplomaticky velkorysejší, musel nejprve v průběhu let vybudovat svou vlastní silnou armádu?
Potřebu být silný, aby bylo možné se sousedy dosáhnout pokroku, nikdo nemůže popřít. Pokud jste na Blízkém východě slabí, tak jste vyřízení. To ví každý. Není možné, aby někdo přišel a řekl: „Jsme slabí, proto musíme radši dělat ústupky.“ Většina Izraelců by totiž něco takového neakceptovala. Jakýkoliv pokrok, kterého jsme dosáhli, třeba mírový proces nejprve s Egyptem, přišel díky naší síle.
* LN Vy jste se ale v roce 1978 jako poslanec vyslovil proti dohodě z Camp Davidu...
Ano, hlasoval jsem proti. Nikoli ale proto, že bych byl proti míru s Egyptem, ani kvůli tomu, že bych si myslel, že nemáme vůči Egyptu učinit jisté ústupky. Nesouhlasil jsem s tím, že máme Egyptu, který na Izrael zaútočil, vrátit všechno, co ve válce ztratil. Dnes jsme ale o 32 let dále, není to sice vřelý mír, jak (tehdejší premiér) Begin očekával, ale je to studený mír. Stále je to ale mír. Nemusíme se bát egyptské armády.
* LN Co podle vás bylo klíčové pro výstavbu izraelské armády?
Základem pro schopnosti izraelských obranných sil jsou obyvatelé Izraele a jejich motivace. Máme povinnou vojenskou službu, což v demokratických zemích není běžné. Požadujeme od mladých mužů, aby tři roky života strávili obranou své země. U dívek jsou to dva, většina jich ale nastupuje dobrovolně.
* LN Jak byste charakterizoval současného premiéra Benjamina Netanjahua, se kterým jste několikrát v různých pozicích spolupracoval?
V Izraeli často slyším, že jsem zodpovědný za Netanjahua. Když jsem totiž byl velvyslancem ve Washingtonu, tak jsem ho zvolil do funkce zástupce vedoucího mise. To bylo v roce 1982. Byl velmi úspěšný, odtud šel jako velvyslanec k OSN. A byl tam opět velmi úspěšný a to nastartovalo jeho kariéru. Nemůžu si za to ale přisvojovat zásluhy. Kdybych si ho ale nevybral na místo do Washingtonu, možná by nikdy nešel do politiky.
* LN Kdy by podle vás mohl Izrael obnovit mírové rozhovory s Palestinci?
V této chvíli podle mě není možné stanovit nějaký časový rámec. Vím, že prezident Barack Obama řekl, že do dvou let by měl vzniknout palestinský stát. Já bych se pod to ale nepodepsal, nyní totiž neprobíhají žádné rozhovory. Důvodem je to, že Mahmúd Abbás (předseda palestinské samosprávy) stanovil určité podmínky pro začátek jednání. A bez nich není ochoten se pohnout. Palestinská reprezentace je navíc nefunkční. Enkláva v Gaze, která je vedena Hamásem, Abbáse neakceptuje. Pokud nebude jednotné palestinské vedení, bude těžké rozhovory odstartovat.
* LN Minulý týden jste v deníku Haarec polemizoval s tezí, že Izrael je produktem holokaustu. Co se vám na ní nezdá?
Idea vzniku židovského státu v Palestině byla před druhou světovou válkou založená na imigraci milionů Židů z Evropy. Holokaust ale tento sen málem ukončil, protože šest milionů Židů zmizelo. V tomto smyslu toto tvrzení není historicky správné.
***
Výročí 20 let Moše Arens (84) Rodák z litevského Kaunasu patří mezi nejvýznamnější izraelské politiky. Vystudovaný letecký inženýr a člen strany Likud byl dlouhé roky členem parlamentu. Celkem třikrát působil ve funkci ministra obrany. Naposledy v roce 1999 ve vládě, kterou vedl tehdejší i současný premiér Benjamin Netanjahu. V letech 1988 až 1990 byl ministrem zahraničí a z titulu této funkce 9. února 1990 spolu se svým protějškem Jiřím Dienstbierem podepsal protokol o obnovení diplomatických vztahů mezi Izraelem a Československem.
O autorovi| PETR JANOUŠEK redaktor LN
