Porota pod vedením literárního kritika a historika Jiřího Brabce se na laureátovi shodla poměrně rychle a jednomyslně. Ocenila především poslední autorovu prózu, novelu Chladnou zemí, která vyšla loni v nakladatelství Torst. Zároveň se mohla ve svém zdůvodnění opřít o celou Topolovu literární tvorbu, která sahá až do začátku osmdesátých let, do undergroundových začátků, a obsahuje lyriku, epiku, písňové texty, pamfletickou prózu, povídky, novely, cestopisy, reportáže a samozřejmě tvorbu románovou. Jeho zatím nejrozsáhlejší román, epos Sestra, byl už v roce svého vydání vnímán jako umělecky snad nejpřesvědčivější vyjádření zlomu po roce 1989 a získal záhy pověst díla kultovního. Sestra byla tehdy oceněna cenou Egona Hostovského, přeložena do mnoha jazyků a založila i jistou Topolovu mezinárodní proslulost.
Od té doby vydal další tři romány, přeložil a uspořádal knihu indiánských pohádek, zredigoval nová vydání svých básnických sbírek, napsal písňové texty, přešel dvakrát Grónsko, odjel na desítky reportáží, absolvoval desítky čtecích turné po Evropě, doprovázel každé druhé ráno svoje dvě dcery do školy, přestal a zase začal kouřit, nastoupil do kulturní rubriky Lidových novin, kam již také napsal řadu článků.
Nyní je na čtrnáctidenní dovolené, takže s tímto krátkým článkem nemá nic společného. Bude-li ho číst, snad bude mít radost.
