Musí to být pro Rakušana nepříjemné zjištění – myslel si, že elektřina, kterou si právě rozsvítil či s níž si uvařil kávičku, je téměř křišťálově bezjaderná. Ale ouha – je jaderná nejen ze šesti procent, jak připouštějí úřady, ale podle Greenpeace dokonce ze čtrnácti procent. Uvědomělý Rakušan se musí cítit trochu jako nacista, který se právě dozvěděl, že se vyspal se Židovkou.
Rakousku se snadno káže o zelené energii, když díky přírodním podmínkám, s nimiž se žádná okolní země nemůže srovnávat, pokrývá okolo 50 procent spotřeby z vodních elektráren. Zároveň musí ovšem elektřinu dovážet – asi čtyři procenta spotřeby. A i kdyby dokázal Rakušan zkontrolovat přičichnutím k zásuvce, že jeho proud je bezjaderný, stejně se bez jádra neobejde. Proč? Protože energie z tradičních a obnovitelných zdrojů je na trhu omezené množství. Když někdo prodá Rakušanům nejadernou energii, nemůže už ji prodat někomu jinému. A ten někdo si dřív nebo později koupí jadernou. Na propojeném evropském trhu si Rakušané nemohou namlouvat, že na existenci jaderných elektráren nemají vliv jen proto, že si je sami zakázali, a sami sobě namlouvají, že ji nespotřebovávají.
