Máme se bát potravin kontaminovaných dioxiny? Německého masa a vajec? Jisté riziko tu je, ale Německem hýbe už sám strach z kontaminace. Strachem z kontaminace žije levice i pravice. Jedni se bojí kontaminace potravin, genofondu, životního prostředí – nikde jinde se nedemonstruje proti geneticky modifikovaným organismům či atomové energii tak jako v Německu. Druzí se bojí kontaminace jazyka, pravidel, vůdčí kultury – nikde jinde nevyvolaly teze jednoho bankéře takovou bouři jako v Německu. Pokud tedy zvažujete aktuální riziko dioxinů v potravinách, můžete si odpovědět otázkou: Máme se bát ještě víc než sami Němci?
Německá obsese čistotou, hygienou a kontaminací teď hraje v náš prospěch. Dioxiny nejsou totéž jako nemoc šílených krav či ptačí chřipka. Neřešíme otázku, zda jsou přenosné, nota bene na člověka. Jde jen o prostou kontrolu, zda jejich obsah v potravinách odpovídá normě. A teď upřímně: Opravdu si myslíte, že Němci by hlídali své (rozumějte v Německu pěstované a distribuované) potraviny méně přísně, než jak to činí český potravinový dozor?
Za zvýšený obsah dioxinů nemůže sama zemědělská velkovýroba. V roce 2009 byly dioxiny objeveny v biokukuřici dovezené z Ukrajiny. Dioxinům se nevyhnete tak, že se stanete vegetariány. Vždyť z té dioxinové biokukuřice se mohou vyrábět běžné konzumní lupínky i krmivo pro prasata. Ne, tady nejde o způsob života, ale jen o kontrolu. Vidíme, že i v důsledném Německu může její přísnost polevit. Jenže právě obsesivní Němci dokážou účinně prosadit nápravu. Z Německa se dozvídáme, že za deset let klesla koncentrace dioxinů v mateřském mléce na polovinu. Ale zkuste tím přesvědčit někoho, kdo si ze strachu z kontaminace udělal živnost.
