BRUSEL/PRAHA Když větu „Je potřeba změnit Lisabonskou smlouvu“ poprvé někdo z evropských politiků vyslovil, řada dalších se zhrozila. Irové si vzpomněli na své opakované referendum, Nizozemci na to, jak ve všelidovém hlasování pohřbili tehdejší euroústavu. A ani u Čechů nebyl proces ratifikace Lisabonu jednoduchý. Teď si nejspíš země „schvalovací kolečko“ zopakují. A všichni doufají, že bude úspěšné a nedojde k nějakým zvratům. Proč se vůbec ke změnám Lisabonské smlouvy přistupuje? Souvisí to s ekonomickými problémy, které některé členské země mají. Již na summitu EU v říjnu se státníci shodli, že by měl být vytvořen stálý krizový mechanismus, který by zaručil finanční stabilitu eurozóny jako celku a v případě nutnosti by pomáhal zemím, které mají euro a které by se ocitly v potížích. Tento mechanismus by měl nahradit nynější záchranný fond EU, jenž má mít k dispozici 750 miliard eur, ale byl vytvořen pouze na tři roky. Jenže je potřeba existenci mechanismu zaznamenat do Lisabonské smlouvy.
Právě podobu stálého krizového mechanismu by měli probírat dnes na summitu EU v Bruselu lídři sedmadvacítky. A německá kancléřka Angela Merkelová je v této souvislosti optimistická. Mechanismus bude podle ní schválen i proto, že jeho charakter odsouhlasili na konci listopadu již unijní ministři financí. Mohou se však objevit i komplikace. Některé ze zemí totiž mají o tomto mechanismu rozdílné představy, například i Česká republika. Podle premiéra Petra Nečase by protikrizový mechanismus měl zafungovat pouze v případě, když bude eurozóna ohrožena jako celek, nikoli když bude mít ekonomické potíže jen jedna země. Nečas to uvedl na včerejším jednání sněmovního evropského výboru. Existuje podle něj i riziko, že se některé země budou pokoušet stabilizační mechanismus zneužít. „Ohrožení eurozóny jako celku musí být pečlivě posuzováno,“ citovala agentura ČTK českého premiéra. Jak ale český postoj zohlední ostatní země EU, se uvidí dnes večer.
Odsouhlasení protikrizového mechanismu je ale jen první krok, pak přijde ten těžší úkol - změnit kvůli tomu Lisabonskou smlouvu, což pro mnohé státy znamená otevření Pandořiny skříňky. Podle Angely Merkelové by ale mělo jít jen o malé změny. „Smlouva by pak byla znovu ratifikována v zemích EU do konce roku 2012 a permanentní mechanismus by začal fungovat následující rok,“ uvedla podle agentury Reuters Merkelová.
Jenže co jsou „malé“ či „drobné“ změny tohoto dokumentu? I premiér Nečas již v říjnu naznačil, že jde pro Česko o velmi citlivou věc. „Musím otevřeně říci, že poté, co byla Lisabonská smlouva poměrně strastiplně ratifikována v České republice, tak otevírat ji znovu, zasahovat do primárního práva, to je věc, která je nesmírně komplikovaná a citlivá,“ prohlásil tehdy český premiér. A zmínil v této souvislosti i možnost referenda, jehož výsledek by nemusel být jistý. „Kdyby mělo jít (v souvislosti se změnou Lisabonské smlouvy -pozn. red.) o přesun pravomocí z národní úrovně na evropskou, tak musím říct, že se cítím vázán vládním programovým prohlášením a koaliční smlouvou. V tomto případě by Česká republika s vysokou pravděpodobností musela směřovat k ratifikaci referendem,“ řekl Nečas.
***
CITLIVÁ SMLOUVA
Lisabonská smlouva vstoupila v platnost po dlouhých peripetiích loni 1. prosince. V Irsku ji 12. června roku 2008 odmítli v referendu, loni 2. října ji pak napodruhé schválili. V Česku patřil mezi nejzatvrzelejší odpůrce smlouvy prezident Václav Klaus. Dokument podepsal jako poslední.
