Daniel Landa má ve své hlavičce pěkný guláš: kolotají mu v ní husité s legionáři a československými letci RAF, Masaryk s Krylem, a teď se mu tam ještě usadil i Carl Gustav Jung. Takovou myšlenkovou závažnost nemůže ignorovat žádný své cti dbalý cirkusový ředitel. A tak činohra Národního divadla v Brně asi z nedostatku jiných dramaturgických podnětů má jako tahák příští sezony „exkluzivní hudební drama Zlatý drak“, v němž „vedle herců Národního divadla Brno osobně vystoupí sám mistr a jeho nejznámější písně se stanou osou představení“. Na to, jak brněnští činoherní bardi budou pět s Landou, jenž má ztvárnit Merkulia (dle anonce „slavný symbol sjednocení duchovních sil, který popsal ve své tvorbě výstižně významný psycholog 20. stol. Carl Gustav Jung“), si určitě každý milovník kuriozit rád počká. Jen jestli si „Mahenka“ takové zacházení zaslouží. Není divu, že pár komunálním politikům povolily nervy a rádi by „zlatý hřeb mé kariéry“, jak umělec dílo označuje, zatrhli. Je to ale nesmysl, jelikož by dosáhli jen toho, že z něj bude martyr.
Jakápak otázka svobody umění, vždyť je to tak jednoduché: být divadelním direktorem, jednoduše nechci takového autora pod svou střechou. Vždyť stačí pozorně číst jeho sice směšné, ale bohužel i krajně nebezpečné vývody, a hned je jasné, že od dob Orlíku se nezměnil. Jen se tváří sofistikovaně a neřve. Za všechny jediná úvaha: „Nejsem příznivcem nějakého přehnaného multikulturalismu. Nedomnívám se, že je z dlouhodobého hlediska úplně rozumný. Proti slušným lidem nemám nic, když sem z ciziny přicházejí v nějaké kontrolovatelné míře.“ Jako za starých časů, že?
