Napadá mě nehezká myšlenka, jak jednoduché je vyhazovat do luftu cizí peníze (evropské i ty státní), když je to ve jménu „dobré věci“. Zájem o biopotraviny v Česku přece už několik let vytrvale narůstá – tak nač kampaň? Předloni jsme za ně utratili zhruba 760 milionů korun, loni už to bylo o 49 procent víc a pro letošní rok se počítá s částkou až dvojnásobnou… Pravda, netuším, jaký podíl na prodejích mají normálně uvažující lidé a jaký snobi a hypochondři. Vždyť co je BIO, to se dnes počítá. Těžko odolat.
Chcete být trendy? Ráno si na biocereální housku mázněte biorostlinné máslo, hoďte na sebe tričko (samozřejmě z biobavlny) a kalhoty (doufám, že je to biolen!), popadněte biotašku (fuj, ta je kožená – tak snad jedině, že by byla z biokrávy?) a mazejte s dětmi do školky! Ale jestli nejsou vaše děti bio (vždyť se odmítají mýt a pořád se cpou těmi fujtajblovými hranolky, plnými chemie), nějak nenápadně se jich zbavte, nejsou trendy a kazí vám image. Těšte se raději na večer, manžel vás pozval na večeři. Páni, ta biorestaurace je drahá – kolik že tu platím za to, že jsem in?
No jo, já vím, že biopotraviny jsou dražší, ale ta značka teda taky. A proč všichni ti lidé tady vypadají, jako kdyby v životě neřekli „hovno“ a nikdy nevzali do pusy kus slaniny, který jim předtím upadl na zem?
Posedlost trendem se rychle mění v diagnózu, říkejme jí „nedůvěra v okolní nečistý svět“ (viďte, paní doktorko Suralová). Ta káva není bio, že? Ježíš, to by mi asi neudělalo dobře, víte, já normální potraviny nesnáším. Raději si dám zelený čaj. Prosím vás, ale je přírodní? Ne, to mi nevadí, že ho letecky dovezli přes půl světa a zamořili tak spalinami z leteckých motorů krychlové kilometry čistého vzduchu. Jde přece o zdraví, hlavně o to moje, a to je snad nějaká hodnota, ne?
Nedávno jsem zabloudila do jedné z kaváren sítě Bio café. V souladu s jejím názvem vám tu nabídnou vše přírodní v biokvalitě, zato naservírované na papírovém nádobí na jedno použití a s umělohmotnými příbory k tomu. A ještě se přitom můžete dívat na LCD televizi, kde běží filmy o přírodě. To už je snad lepší jít se nadýchat čerstvého vzduchu do drogerie! (V lese by nám mohl vlétnout do nosu brouk.) Naštěstí jsou mezi námi tací, kteří žijí v biostylu a možná to ani nevědí. Nebo spíš neřeší. Když mají chuť na ovoce, utrhnou si nějaké na zahradě, rajčata jedí jedině vlastní, proč by kupovali španělská v krámě? Je těžké představit si je, jak ráno kmitají po americku do práce – s papírovým kelímkem biokávy v ruce… Možná ta kampaň nebude úplně od věci. Soustředí se prý na používání biopotravin ve školních jídelnách. A obyčejné jablko z jídelny by se snad pro biosnoby mohlo stát dostatečným důkazem toho, že biopotraviny by neměly být smyslem našeho života, ale prostředkem, abychom ten smysl mohli najít.
***
Napadá mě nehezká myšlenka, jak jednoduché je vyhazovat do luftu cizí peníze (evropské i ty státní), když je to ve jménu „dobré věci“.
O autorovi| Martina Coufalová, redaktorka Ženy a života
