Vážené sousedstvo, milí kolemjdoucí, přijměte pozvání na příjemné posezení spojené s delikátní veganskou večeří... Čtyřicet tisíc zvířat je v EU ročně zabito kvůli testování kosmetiky... Podobné plakáty teď zdobí historický dům v Truhlářské 11 v samém centru Prahy, nedaleko nákupního centra Paladium.
Právě sem se díky ministrovi pro lidská práva Michaelu Kocábovi v červenci přesunuli squateři násilně vystěhovaní z nelegálně obsazené libeňské vily Milada. Kocáb se policejní akce osobně účastnil. Na místě zavolal svému příteli Petru Svinkovi a ten squaterům nabídl pronájem v Truhlářské. Původně do konce loňského roku. Ještě letos v březnu ale nový "squat" funguje se vším všudy. Svinka za stejnou cenu pronájem prodloužil.
Punk s Křemílkem a Vochomůrkou
"My sem byli nasazeni, abychom vyterorizovali ty rodiny, které tady bydlí a odmítají mu to uvolnit," připouští dnes i slovensky mluvící mladý muž představující se jménem "Kníže Petr, nebo Karel". Říkejme mu tedy Kníže. Sedí v zakouřené místnosti v prvním patře domu. Dveře polepené plakáty a popsané nápisy proti kapitalismu se nedají zamknout.
Nový squatV roce 1998 obsadili squateři vilu Milada v pražské Libni. Obývalo ji asi 15 lidí a konaly se v ní koncerty, výstavy a workshopy. Obyvatelé z okolí si ale stěžovali na hluk a špínu. Loni v létě byla vila násilně vyklizena. Squateři záhy obsadili opuštěný činžovní dům na Albertově. Policie je ale i odtud ihned vyhnala. Novou základnu jim pomohl najít ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Squateři z Milady se přestěhovali do domu v Truhlářské ulici v Praze 1. Majitel domu, který čeká na rekonstrukci, souhlasil s obsazením tří bytů. |
Uvnitř je kromě Knížete, dříve obyvatele Milady, který se nechce dát fotit, ještě několik mladých lidí. Od lidí s punkovými číry, rasta dready hrajícími na "gramce" až po chlapíka, který vypadá jako Bohumil Hrabal po flámu.
Na chodbě se prohání malé děcko sledované půvabnou slečnou s piercingem. "Kdyby tady bylo víc dětí, tak by se všichni smáli," líčí svoji teorii dívka, zatímco lidé kolem stolu pojídají tvarohový koláč, kouří a rastaman pouští "gramce" (kromě punku a elektronických věcí je v nabídce i Johnny Cash či Pohádky z mechu a kapradí).
"No jo, ale kdyby jich zas bylo moc, tak by se všichni vztekali a říkali: dej ho někam spát," namítá obrýlený chlapík, který se později představuje jako "Petr Kamínek, syn bastarda a sám bastard". Vzápětí se ale se smíchem opravuje: "To tam nepište, táta ještě žije".
Místnosti rozlehlého a prosvětleného bytu jsou stroze zařízené. Stěnám dominují plakáty, nápisy sprejem a – eufemisticky řečeno – nepříliš svěží vůně. Asi desítka lidí obývající prostory je ale zjevně spokojená. Zvlášť, když ve sklepech je vcelku fajn prostor pro koncerty. "Od září jich tu bylo tak pět do měsíce," líčí mladík s čírem představující se jako Lukáš. Kromě toho mají squateři i prostory ve druhém patře, kde pořádají přednášky a výstavy. I Lukáš připouští, že Svinka jen chtěl vyhnat nájemníky, a proto jim prostory za mnohatisícové nájmy, za které platí korunu, nabídnul. "Myslím si to taky. Asi nečekal, že se s nájemníky dohodneme," říká.
Moravák zvaný "bastard svého otce a sám bastard" má dítě na rukou. "Ježíš byl také squater a celá svatá rodina byli taky squateři," vyhlašuje radostně. Slovo si ale bere opět Kníže: "Přijde nám to hloupé. Ale snahu majitele jsme nenaplnili. Zkoušeli jsme, jestli nám majitel nedá prostor před domem, abychom nerušili nájemníky. On řekl, ať to neřešíme, že je mu to jedno."
"Zavolejte bratrovi"
Milan Smrž, jehož rodina v domě bydlí od čtyřicátých let minulého století, je touto historkou pobaven. "Zajímavé. Vnímám to úplně stejně. Od počátku jsme si nemyslel, že by je sem nastěhoval kvůli něčemu jinému," říká bývalý člen zastupitelstva Prahy 1, který bydlí s přítelkyní a půlročním děckem naproti squaterům. Majitel se podle něj snažil dělat nájemníkům naschvály už dříve. Vyjádření majitele domu Petra Svinky se bohužel LN sehnat nepodařilo.
Více o squaterech a další zajímavosti si přečtěte v sobotním vydání deníku
