Antireklama, která možná zabere, řekli si zřejmě Milan Mikuláštík a Michal Panoch, když vymýšleli koncept nové nekonvenční výstavy.
Na začátku byla hláška z Hrabalových a Menzelových Slavností sněženek: „Mistře, nemáte tam nějakej nepovedenej vobraz?“ S ní Milan Mikuláštík a Michal Panoch (první patří k umělecké skupině Guma guar) navštívili osm českých malířů nikoli neznámých jmen. Z nápadu veskrze žertovného – vystavit, co se malířům nepodařilo – se vyklubalo docela seriózní téma. Josef Bolf, Tomáš Císařovský, Jiří David, Petr Kvíčala, Martin Mainer, Vladimír Skrepl a Antonín Střížek udělali ve svých ateliérech inventuru a po zralé úvaze poskytli pro výstavu Nepovedený obraz v Galerii Ve sklepě po jednom kousku. Osmý na plakátu rovněž anoncovaný, Jan Merta, nic tak úplně nepodařeného sice nevydal, ale o tom, co on sám považuje za nezdařené dílo, zajímavě mluví v reportážních rozhovorech s autory, jež výstavu doprovázejí.
Tak třeba právě Merta, který je známý tím, že obraz maluje například pět let a vždycky má současně rozdělaných více děl – jednou jich prý bylo skoro sto –, užívá termín „unavené plátno“. „Někdy člověk špatně odhadne formát, někdy se téma vyčerpá dřív, než je dokončeno, a malíř zjistí, že se kamsi vytratil onen naléhavý důvod, proč obraz vznikal,“ vysvětluje „Když je materiál tak unavený, mrtvý, že ho nelze ani přemalovat, nezbývá než stáhnout plátno z kůže a začít nanovo.“
Martin Mainer zase připouští, že někdy obraz zatratí, namaluje jiný na druhou stranu plátna a po čase zjistí, že ten původní byl možná lepší. Jen to chtělo trochu odstupu. Tomáš Císařovský zase vysvětluje, proč obraz, který by pozorovatelé možná za nepovedený nepovažovali, on sám odmítá: „Když jsem ho domaloval, byl jsem zklamaný, nějak jsem od něj čekal víc. Podle původní vize to měl být znepokojivý obraz jakési občanské tenze v otevřeném prostoru, a nějak se mi to znivelizovalo, zapletl jsem se do jakéhosi figurkaření...“ Také Jiří David komentuje svůj odtažitý vztah k vystavenému obrazu spíše v mentální rovině: „Zůstal ve mně trčet takový nesouhlas s tím obrazem, nesoulad s tím, co vyzařuje navenek...“ Vícekrát ve výpovědích autorů zaznívá, jak důležitá je komunikace díla s vnějším světem, s pozorovatelem. Příliš tenká hranice Zatímco Jan Merta díla, k nimž ztratil vztah, bez milosti prořízne a vyhazuje a minimalista Petr Kvíčala by je rozhodně z rukou nevydal, ostatní připouštějí, že i takové obrazy by třeba i prodali, pokud by se o ně našli zájemci. Už proto, že hranice mezi „podařeným“ a „nepovedeným“ je velmi tenká. Sami tvůrci těžko formulují své pocity. Pokud nejde o nějakou výraznou technickou chybu, je hodnocení kvality díla vždycky hodně subjektivní.
Koncept autorů výstavy stojí za pozornost z více úhlů: přivádí renomované autory s „odpadky“ z jejich ateliérů na veřejnost a otevírá téma, o němž se obvykle nemluví, a také známými jmény „posvěcuje“ maličký a o to zajímavější výstavní prostor,.
Kdo chce Galerii Ve sklepě navštívit, musí ovšem projevit jistou dávku vynalézavosti – najít na pražském Pohořelci dům číslo 25, projít do dvora a prozkoumat, kde vedou nějaká dvířka pod zem... A ještě předtím si telefonicky sjednat prohlídku. Anebo přijít ve středu 9. června mezi desátou a třináctou hodinou.
Nepovedený obraz
Galerie Ve sklepě, Praha Návštěva po telefonické dohodě na čísle 602 111 500, do 15. 6.
