Až se vyřeší ty ústavněprávní kaprice, nevyřeší se ve skutečnosti nic: volby dopadnou zase zhruba půl na půl. Protože my se nemáme na čem radikálně rozdělit. Problémy jsou jedny, ale názory na ně dvojí. Názor člověka se zakládá na vědomosti, zkušenostech, na jeho momentální nouzi a potřebě a na odhadu budoucnosti. V tom se projevuje i povaha člověka a momentální nálada.
Myslel jsem, že budu volit tu novou stranu. Ale ona měla přijít ve vhodnější dobu, ne teď, kdy se rozhodne mezi dvěma největšími stranami. Myslím, že iniciátoři si tuto okolnost možná neuvědomili. Zároveň tu hrozí, že lidovci vypadnou z parlamentu: nebudu já nakonec volit lidovce?
Vidíte: a kde je nějaká ideologie a programy? I věcné argumenty ztrácejí váhu vedle taktiky. Byl to možná něčí taktický omyl nebo zlý úmysl: porazit vládu v době našeho evropského předsednictví a před volbami, jež mají přinést vládu, která by měla vykonat, co je dnes nejnaléhavější. A to je co?
Volby podle politických stran jsou přežitek. Ty strany ztratily význam a úlohu, kterou měly před válkou. Nejsou už organizacemi tříd, stavů, profesních skupin obyvatelstva. Jsou to názorové tábory. Obsahují i lidi, o nichž se nedá říct, proč si to a ono myslí. Prostě jen sázejí. A pořád má velikou váhu to, co prožili v minulém režimu. Myslím, že volby u nás byly dosud více volbou proti něčemu než pro něco. Zkuste si to: sneste své otázky a podívejte se, v které straně vám kyne řešení. V které straně najdu program, aby se nerozšiřovala těžba uhlí a nestavěly dálnice? Spolu s názorem, že se má přednostně podporovat vzdělání a věda?
Myslím, že bychom měli volit nikoli strany, ale osoby. Ale kdo nám je dá na kandidátku? Proto si myslím, že politické strany fungují jako dřevěný klacek pod nohama našeho ducha. Sbor správně vybraných lidí by se možná snáze a kvalifikovaněji dohodl na něčem. Ty dnešní sbory se starají hlavně o své stranické pozice a osobní zájmy. Takový demokratický útvar není zatím v žádné ústavě a já myslím, že bude muset vzniknout. Ale jak takové lidi mezi sebou najít a na čem a kde se mají sejít?
Všeobecné hlasovací právo je politická paráda, formální výbava demokracie. Neboť v našich poměrech dopadáme, jako bychom vůbec nevolili a bylo voleno kdesi jinde. Divné je mi, že o tomto se vůbec nemluví, a není přece možné, abych si to myslel jenom já. Cosi se v těch aparátech děje samo, nač nemáme vliv. Naší demokracii kručí v břiše.
Je tu ještě jedna otázka, choulostivá. Odměna poslancům. Je viditelné, že mnozí do té činnosti šli, aby zbohatli: třeba ne přímo z platu, ale ze styků a vlivu. Už toto působí k tomu, že do politiky jdou lidé zištní a úplatní. Co s tím, neodvažuju se ani vyslovit. Jisté je, že už tato věc deformuje myšlení i jednání některých, když ne mnohých. Napadá mi řešení: spartánské či sokolské? Poslanec by dostával plat, jaký měl ve svém předešlém zaměstnání, a k tomu přídavek na vydání spojená s jeho novou prací a za... ty starosti a zkažený život? Kolik, nevím. Já bych to nedělal ani za prase.
