Albrecht Václav Eusebius Valdštejn pocházel po otci i matce z českých šlechtických rodů. To, že byl českým šlechticem a cítil se jako zemský patriot podobně jako jiní stavové, potvrzuje i historik Josef Petráň, jenž se léta zabývá českými dějinami 17. a 18. století. „Přivlastňování si Valdštejna Němci nebo Čechy bývá spojené s vlnami novodobého nacionalismu. V padesátých letech minulého století se například v bývalém NDR o něj opírali kvůli případnému sjednocení,“ říká Petráň.
Připomíná Valdštejnovy aktivity v Meklenbursku, kde se stal vévodou a současně říšským knížetem, poté byl jmenován císařským generálem nad baltským a oceánským loďstvem. „Do těchto faktů se dosazovaly nové ideje,“ dodává. Němci „mají“ také velkolepou dramatickou třídílnou fresku Friedricha Schillera Valdštejn. Nového nastudování kompletního dramatu se nedávno ujal režisér Peter Stein v Berliner Ensemble. Inscenace trvá deset hodin (hraje se od 14 hodin do půlnoci se čtyřmi pauzami) a titulní roli hraje Klaus Maria Brandauer.
„I u nás byly snahy vyzdvihnout Valdštejna jako příslušníka českého národa, dokonce v době historika Josefa Pekaře se o tom vedly diskuse. Vytahovat to znovu nemá cenu,“ domnívá se historik. Albrecht z Valdštejna samozřejmě hovořil německy, ale snaha přiřazovat ho ke konkrétní národnosti je nesmyslná, lze o něm hovořit jedině jako o příslušníkovi národa ve smyslu zemském.
„Valdštejn zjevně žádné dilema, jestli je Čech nebo Němec, necítil a neřešil, měl především ambice vymezovat se vůči císaři. Byl to mocichtivý člověk, zakládal si na svých titulech a také je uděloval svým úředníkům,“ podotýká Petráň. Stejně zrádné je podle něj považovat Valdštejna kvůli jeho sjednocovacím snahám za Evropana v dnešním slova smyslu. Byl člověkem své doby, ambiciózním vojevůdcem i politikem, který avansoval v době největšího válečného konfliktu 17. století.
