Největší český fyziolog Jan Evangelista Purkyně se narodil před 320 lety
Správci dietrichštejnského panství v Libochovicích nad Ohří se 18. prosince roku 1787 narodil syn Jan Evangelista. Otec mu v šesti letech zemřel, v jedenácti Jan odchází na piaristické gymnázium do Mikulova.
Nějakou dobu učí ve Strážnici, studuje filozofii v Litomyšli. Ve dvaceti z řádu piaristů odchází („Pudila mě do něho čistá touha po vědeckém poznání... Podobná touha mě z něho zase vyvedla.“), aby se mohl věnovat přírodním vědám. V roce 1818 po obhajobě doktorské práce „O zření v ohledu subjektivním“ zůstává na pražské lékařské fakultě jako asistent.
Marně se uchází o profesuru v Praze, Pešti a Štýrském Hradci, není dost loajální k monarchii... Teprve na přímluvu Goethovu, který se také zabýval fyziologií vidění, je roku 1823 angažován na univerzitu mimorakouskou - do tehdy pruské Vratislavi.
Roku 1832 tam získává výkonný mikroskop. „S pravým vlčím hladem propátral jsem všechny obory histologie... Skoro každý den přinášel nová odkrytí.“ Jedno z nich prezentuje v září roku 1837 na pražském sjezdu německých přírodovědců a lékařů - první nástin buněčné teorie na světě.
„Tím způsobem uvede se konečně zvířecí organismus na tři základní formy: tekutou, zrnitou a vláknitou. Zrnitá forma pak uvádí nám na mysl analogii rostlinnou, která, jak známo jest, skoro celá ze zrneček neboli buněk složena jest. Jako u rostliny každá buňka svým vlastním životem nadána jest, čímž ze všeobecné šťávy svou vlastní látku sobě připravuje a zvláštní šťávy ve vlastní dutině ukládá...“
Roku 1836, už jako člen Academia Leopoldina a berlínské a petrohradské akademie věd, se znovu marně uchází o profesuru v Praze. Tři roky nato po osmiletém úsilí zakládá na vratislavské univerzitě první samostatný fyziologický ústav na světě. Později se stává i členem londýnské Royal Society, vídeňské a pařížské akademie věd.
Ve Vratislavi odvádí badatelskou práci, která z něho učiní patrně nejčetnějšího eponyma české vědy. Například: Purkyňovy obrázky (tři obrazy vznikající v oku po osvětlení svíčkou jako důsledek zakřivení tří lomných ploch oka: rohovky a přední a zadní stěny čočky), P. jev (s ubývajícím světlem ztrácejí barvy viditelnost nestejnoměrně), P. vlákna (součást vodivé soustavy srdce) nebo P. buňky v mozečku (podílejí se na řízení pohybu savců). Je rovněž autorem termínu protoplazma.
Roku 1850 se vrací na pražskou lékařskou fakultu („... po 27 let jsem byl v Prusích, ploval jsem tam v moři národa velkého, avšak neutonul jsem v něm.“). Napřesrok i tady zakládá fyziologický ústav: „... nejvroucněji si přeji, aby nově založený ústav při síle a slávě i po našem odchodu ve vědě k dokonalosti kráčel, aby z něho mistři badatelé vycházeli, kteří by veškeré lékařství ku prospěchu všeho lidu oplodňovali a světlem skutečné vědy ozařovali...“
Nicméně nad výzkumem už převládá činnost organizační a buditelská: vypracoval model moderní akademie věd, stál u vzniku první české průmyslové školy v Praze (1857), založil český přírodovědecký časopis Živa (1853), Českou lékařskou společnost (byl jejím prvním předsedou) a Časopis lékařů českých (obé 1862). Zasedá v zemského sněmu, dostává Leopoldův rytířský řád.
Umírá v létě roku 1869, pochován je na vyšehradském Slavíně.
