V domě z patnáctého století v pražském podhradí vyjedeme výtahem do druhého patra. Vítá nás drobná blondýnka a prosí, zda bychom si nesundali boty. „Mám malé dítě,“ vysvětluje. Ve velkém čtvercovém obývacím pokoji a kuchyni v jednom leží na zemi koberec z mongolského psa a římsu nad mohutným krbem zdobí zlaté prase. „Musela jsem ho tam dát, protože mu můj syn už stačil zlikvidovat ouška,“ směje se Škorpilová.
Nás ale zajímá něco jiného. V rohu místnosti umístěná knihovna. Tu si, jak se na šikovnou designérku sluší a patří, navrhla Škorpilová sama. „Je to ocelová knihovna. Chtěla jsem, aby to působilo vzdušně. A knihy tam vypadají, jako by se vznášely v prostoru,“ říká Škorpilová. Většina knih, které Bára Škorpilová vlastní, je z oboru. „Já mám vášeň pro časopisy. Mám jich předplacených asi deset. Například časopis, který se jmenuje Bloom a předpovídá barvy,“ usmívá se Škorpilová. K jedné knize bez obrázků se ale přece jen během povídání dostaneme.
„Vlastně mám ráda japonského autora Harukiho Murakamiho. Četla jsem Na jih od hranic, na západ od slunce v dobré souvislosti, protože jsem zrovna v té době byla několikrát v Tokiu. Pak jsem měla pocit, že ten příběh dokážu prožít s tou knihou, protože Murakami dokáže dokonale popsat jednotlivé ulice. Možná kdybych to nevěděla, tak se mi ta kniha ani tolik nelíbí,“ soudí Škorpilová.?
***
B. ŠKORPILOVÁ ? „Teď se mi dostala do ruky kniha, kterou si možná přečtu. Je to samozřejmě zase z oboru a jednu z velkých postav hraje vila Tugendhat,“ říká. ? „Nevěděla jsem, že mě přitahuje Japonsko. Odjela jsem do Tokia a zjistila, že půlka věcí, které se mi líbí, jsou právě tam.“ ? „Na obrázky mám zvláštní paměť. Vždycky si je dokážu dokonale vybavit. Jak má někdo načteno, tak já mám naježděno a naprohlíženo a vrství se mi to v hlavě a pak z toho navrhuji,“ tvrdí designérka.
