Sobota 27. listopadu 2021, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Je to krásné, když mladí trpí...

Česko

Filmová adaptace známé prózy Harukiho Murakamiho Norské dřevo umírá na krásu. Sebevražda mladého člověka má někdy v uměleckých dílech kolem sebe jakousi romantickou auru (stačí vzpomenout na Goethova Werthera). Je ukazována jako krásná tragédie, bolestná a svůdná. Nějak to odpovídá mentalitě dospívajících, jejichž část zhusta balancuje na hranici mezi zjitřeností a okázalým bolestínstvím.

Na podobném místě se vynachází i film vietnamsko-francouzského režiséra Trana Anh Hunga Norské dřevo – sebevraždu neoslavuje, ukazuje její zničující účinek na pozůstalé. Režisérova deklarovaná snaha postihnout „krásnou stranu bolesti“ ale nakonec vede k přehlcení filmu zvnějšku dodávaným „krasosmutněním“, kvůli němuž se prožitky hrdinů mění v jakési přešlechtěné melancholické tableaux.

Píše se druhá polovina 60. let, Toru (Kenichi Matsuyama) a Kizuki (Kengo Kora) jsou dobří kamarádi, často si s nimi vyráží i Kizukiho přítelkyně Naoko (Rinko Kikuchi). Kizuki se z nevysvětlených důvodů zabije a Toru, zničený ztrátou, odjede do Tokia, kde vede na kolejích dost samotářskou existenci.

Náhodou potká Naoko, naváže s ní zdrženlivé přátelství. Ukáže se ale, že dívka je činem bývalého přítele zasažena ještě hlouběji než on. Toru s ní udržuje na dálku vztah, do jeho světa vstoupí i vitální a sympaticky přidrzlá Midori (Kiko Mizuhara). Hrdinovým blízkým přítelem se stává také šarmantní cynik Nagasawa (Tetsuji Tamayama). Spletenec vztahů je v závěru tragicky rozetnut, Toru musí pochopit, po čem v životě vlastně touží. Režisér Tran Anh Hung je uznávaný jako mistr posmutněle krásných a nostalgických obrazů (viz jeho celovečerní debut Vůně zelené papáje). V první části filmu se mu podařilo vyvážit intimní rozměr snímku a jeho širší dimenzi. Postavy elegantně plují pečlivě vykresleným světem Japonska šedesátých let, často zachyceným v účinné zkratce (zadumaný Turo jde v protisměru demonstrace uniformně působících revoltujících spolužáků). Kamera Tchajwance Marka Ling Ping Binga zasazuje postavy do promyšlených elegantních kompozic, hudba Jonnyho Greenwooda film decentně podbarvuje, užity jsou i nesamozřejmé dobové kusy (třeba od pozapomenutých německých experimentátorů Can). Styl ovšem postavy nedusí, nechává vyznít jejich city – smutek, něhu, občas i jemný vtip.

S postupujícím časem ale obraz a zvuk dění na plátně a vnitřní stav hrdinů zalehávají. Snímek se stává repetitivním sledem dlouhých záběrů, v nichž se z postav stávají svým způsobem figuranti, splývající se všemi těmi travnatými úbočími, po nichž letí stíny mraků jak v Malickově Tenké červené linii, o skálu se tříštícími příbojovými vlnami, z nichž je vidět pomalu každá kapka, proudy deště a závějemi sněhu. Jako by si byl film až příliš vědom svého melancholického majestátu a soustředil se jen na něj – ach, jak je to krásné, když mladí lidé trpí, zvláště pak projevují-li vzácnou schopnost najít si pro své truchlení vždy tu spolehlivě nejfotogeničtější dostupnou scenérii. Sekvence, jež měla být emocionálním vrcholem snímku, se tak změní v kobercový nálet okatě aranžovaných emocí – voda stříká, slzy tečou proudem, housle dramaticky lkají způsobem, jenž připomene, proč jsou Greenwoodovi domovští Radiohead přeborníci v oblasti zhudebňování adolescentních úzkostí. Ve srovnání s věcně pojatou scénou Kizukiho sebevraždy na začátku filmu však tenhle až operní moment po divákovi sjede hodně lehce. Vytříbenost stylu brání tomu, aby se z Norského dřeva stal bezděčně legrační „emo“ kýč. Skutečné citovosti se ale autorovi dosáhnout nepodařilo.

***

Norské dřevo

Japonsko 2010 Režie: Tran Anh Hung Hrají: Kenichi Matsuyama, Rinko Kikuchi, Kiko Mizuhara a další Premiéra 10. 2.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

První kroky: Deník, který uchová jedinečné vzpomínky ze života dítěte
První kroky: Deník, který uchová jedinečné vzpomínky ze života dítěte

Napište sobě a svému dítěti příběh začátku nového života se všemi drobnými obyčejnostmi, které přirozeně zapomínáme. Vznikne tím unikání rodinná...