Tata Nano aneb Osobní vůz skutečně pro každého: vyvrcholení demokracie, nebo její konec?
Dovedete si představit miliardu Indů na předních sedadlech jejich aut? Že ne? Tak si to začněte představovat. Ne ty Indy, ale tu půlmiliardu osobních aut, jejich spotřebu paliva, jejich zplodiny. Indický byznysmen Ratan Tata není šílenec, ale člověk, jehož koncern chce koupit Jaguar a Land Rover. Když ve čtvrtek na autosalonu v Dillí představoval Tata Nano, superlevný indický vůz pro každého, zmínil i první let bratří Wrightů a první přistání na Měsíci. Jeho auta chystají podobný přelom.
S trochou nadsázky lze říci, že ve čtvrtek odstartovala masová motorizace rozvojového světa. To, co je pro Ratana Tatu, miliardu Indů a celkem pět miliard rozvojových pozemšťanů cestou ke splnění snů a ke skutečné rovnosti vůči vyspělému světu, je ovšem pro ochránce planety Země hrůzná představa. Tatův krajan, šéf klimatického panelu OSN a čerstvý mírový nobelista Rádžendra Pačaurí hovoří o své „noční můře“.
Ještě většímu děsu propadají ekologisté na Západě, sami využívající i kritizující poměry masové motorizace už druhou generaci -své vlády nutí k vyšším daním, regulacím a limitům, ale jak mohou danit, regulovat a limitovat Indii?
I Češi mohou na domácích silnicích a ucpaných městech sledovat, jak se automobilismus stává jedním z hlavních klíčů demokracie, jak se rovnost šancí a volby změnila v rovnost nepohybu.
Když se k nám dostala informace o tom, že v USA je poměr lidí a osobních aut 2:1, tedy že by se všichni Američané vešli na přední sedadla svých plechových miláčků, někdy před čtvrtstoletím se nám protáčely oči. Dnes to bereme jako normální stav, jako zákon kapitalismu, ba jako nezadatelný nárok vyspělých i u nás (metropole Praha už překročila poměr 2:1). Jenže představa, že by to tak mohlo, ba mělo být také v Indii, Číně, Latinské Americe či Africe, nám připadá jaksi nepřirozená, nepatřičná. Představa, že Indové, Číňané, Latinoameričané a Afričané přesedlají z vozidel, která jim vyhradil západní stereotyp - z rikš, kol a motorek - na osobní auta, ohrožuje v pohledu Západu až příliš mnoho. Ohrožuje světovou stabilitu (kdy se vrátíme k levné ropě?), demokracii (vždyť nás rozvojový svět přehlasuje!), ba celou planetu (má smysl, aby se producenti čím dál menší části světového znečištění svazovali přísnými limity, když čím dál více emisí pochází ze zemí, které limity odmítají?).
Tohle vše se člověku prožene hlavou při pohledu na indickou oslavu „auta pro každého“. Tata Nano bude stát 100 tisíc rupií (2500 dolarů, 45 tisíc Kč). Tak trochu připomíná známý projekt Billa Gatese - počítač pro rozvojový svět za sto dolarů.
Jinému může připomínat slavného německého „brouka“, i proto, že původní název zněl People’s Car, v překladu Volkswagen. Před sedmdesáti lety šlo o státní zakázku třetí říše na „lidový vůz“ v ceně do tisíce marek. Výsledkem byl „brouk“, nejpopulárnější a nejprodávanější automobil světa (21,5 milionu). Nyní jde o normální tržní konkurenci Indů, kteří vzali globalizaci i Západ za slovo.
Jakou část světového trhu Tata Nano a podobné vozy ovládnou? To téma plní světová média. Podle německého analytika Dudenhöffera vzroste podíl superlevných aut na globálním prodeji z dnešních osmi procent na třetinu trhu v roce 2015. Z evropských výrobců tu drží krok jen rumunská Dacia, jejíž laciný model Logan se montuje v Indii, Íránu, Maroku, Rusku a Kolumbii. Představa miliardy Indů na předních sedadlech jejich aut se ovšem přesunuje ze science fiction do normálních očekávání.
V autě jako za vozem Osobní automobil ovlivňuje demokracii už sto let. Třeba v Británii nesporně demokratizoval společnost rozvrstvenou podle rodu, původu, majetku i postavení. Dopravním pravidlům se podřizují všichni stejně. Už dávno neplatí „pán v kočáře versus kmán za vozem“ a na červené musí vedle sebe čekat lord i dělník z doků. Tím spíše může masový automobilismus posílit demokracii v Indii, zemi, která ještě zápasí s kastovnictvím.
Jenže do Indie ona „rovnost před semaforem“ kráčí ve chvíli, kdy se na Západě zasekla. Už neplatí pro všechny stejně, v auty zahlceném světě volnost pohybu něco stojí. Velkoměsta vybírají mýto za vjezd, v Německu auta platí za ekologickou nečistotu. Na tohle poznání rozvojový svět teprve čeká.
Fenomén superlevných aut ovlivní i demokracii na globální úrovni. Indů je dvakrát tolik než Evropanů, ale zatím se to neodráží na rozhodovací síle. Až budou mít Indové dvakrát tolik aut než Evropané, to bude argument do pranice. Jedno auto, jeden hlas, tak nějak může znít heslo nové globální demokracie. Ocení Indové více klimatologa Pačaurího, nebo továrníka Tatu? Tohle hlasování Al Gore neovlivní, byť by zatínal zuby sebevíc.
Před sedmdesáti lety šlo o státní zakázku třetí říše na „lidový vůz“ v ceně do tisíce marek. Nyní jde o tržní konkurenci Indů, kteří vzali globalizaci i Západ za slovo.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
