PRAHA Cui bono? Pokud kriminalistické pravidlo aplikujeme na případ Peterková, dostaneme řadu možných, vzájemně propletených vysvětlení. V případu existuje velké množství zájmů, jež mohlo mít mnoho osob nebo skupin lidí. Nejpravděpodobnější ovšem je, že se loni koncem října tato škála zájmů jednoduše protnula v jednom bodě.
Vysvětlení první: Pomsta odvržené milenky
Verze pravděpodobná, s níž pracuje rovněž policie. Svědčí pro ni nejen výpovědi Petra Dimuna a Jaroslava Dolejšího, ale potvrdil ji i Tomáš Pitr. Důležitá je v tomto případě především textová zpráva, kterou Peterková Pitrovi poslala loni 24. října. „Za všechno, co jsi mi udělal, se ti pomstím a vím jak,“ mělo stát ve zprávě.
Peterková ovšem mohla mít i jinou motivaci. Během vyšetřování vyšlo najevo, že Pitr dal novinářce v době, kdy kvůli alkoholu za volantem přišla o práci, 15 tisíc korun. Peterková se údajně netajila tím, že je to málo a že tak lacino se ze vztahu s ní Pitr nedostane.
Vysvětlení druhé: Pitrova hra o čas a mediální zájem
Pro tuto verzi svědčí načasování celého případu. Začal koncem října, ale první informace o něm se dostaly na veřejnost 14. listopadu, tedy den před soudním líčením o obnově Pitrova procesu, v němž byl odsouzen na pět let do vězení.
Sama Peterková měla podle výpovědí svědků tlačit některé novináře k tomu, aby ještě před procesem vylíčili podnikatele jako oběť spiknutí Dimuna s Dolejším. I kdyby tato verze nebyla pravdivá, nebo ji alespoň nikdo ze zúčastněných vědomě nevyvolal, Pitr je každopádně jediný ze zúčastněných, kterému kauza nijak neublížila. Mohl jen získat.
Vysvětlení třetí: Provokace Dimuna a spol. proti Pitrovi
Jaký mohl mít Dimun zájem na tom, aby se dostal „na kobylku“ Pitrovi? V době, kdy kauza vznikla, měl soukromou schůzku s Jiřím Paroubkem, jemuž krátce nato začal radit v mediálních otázkách. Kdyby Paroubkovi „přinesl Pitrovu hlavu“, mohlo by mu to u předsedy ČSSD pomoci.
Tuto verzi prosazuje ovšem hlavně Peterková, která ji rovněž uvedla do protokolů. Policie jí ale neuvěřila a verzi Dimunovy provokace odmítla.
Vysvětlení čtvrté: Hra policie a tajných služeb
Zájem Inspekce ministra vnitra o detektivy ÚOOZ tuto verzi činí velmi pravděpodobnou. Pokud se prokáže, že policisté hráli na obě strany, čeká ÚOOZ velká ostuda.
Ve hře kolem Pitra ale byly vždy i tajné služby, mimořádně se angažoval třeba bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák, který Pitra osobně dovezl z Německa k soudu, když na něj byl vydán mezinárodní zatykač. Tajné služby v případu tuší i policie a svědků se při výsleších vyptává, zda náhodou nejsou také agenty.
