Začínal na koňském salámu a na steaku za dvacet korun, ale dnes platí sexuolog Radim Uzel za labužníka. Recepty si rád vylepšuje a tiramisu dělá zásadně s lučinou. A prý lepší než originál s mascarpone.
Známý sexuolog Radim Uzel nás přivítal ve svém domě, kde má kuchyni vyprojektovanou a realizovanou velmi prakticky - je spojena s jídelnou a má výhled do zahrady. Jídlo už bylo hotovo, protože jak příprava guláše, tak domácího chleba trvá poměrně dlouho. Ale chléb byl ještě teplý.
„Ten recept je starý asi třicet pět let, žili jsme tenkrát v Ostravě a přátelili jsme se s herci. Jeden z nich byl pověstný labužník pan Antoš. A en pekl domácí chléb s tou bramborovou fintou. Do mouky dvounulky totiž nastrouhal brambory. To mě ohromilo a okamžitě jsem to zkusil. Ten chléb má ještě jednu zvláštnost, peče se totiž v remosce. Tenkrát jsme měli hliníkovou, dnes máme teflonovou, z formy to jde vyklopit snadněji.“ Koňský salám s koňakem Rodák z Ostravy si získal popularitu svým povídáním a psaním o sexuálních problémech. O tom, že je labužník, jsem se dozvěděl náhodou.
„Maminka byla lékárnice a mně se trošku zdá, že to má něco společného s vařením, taky jsou tam recepty a některé léky se musejí namíchat... Takže ona i výborně vařila a dost mě do kuchyně tahala, abych pomáhal. Šlo samozřejmě o pomocné práce a to mě nebavilo. Ale později jsem to přece jen zkoušel sám a vaření se stalo mou zálibou. Na studiích v Brně jsem samozřejmě vařil na koleji jen taková ta studentská jídla, například deset deka koňského salámu stálo deset korun, a když se nakrájel a opekl na cibulce, daly se z něj dělat lahůdky buřtgulášem počínaje a francouzskými brambory konče. Měl jsem jeden trik, přidával jsem pár kapek koňaku.“ Doktor Uzel se zasnil.
„A když jsem pracoval v nemocnici, vařilo se na nočních službách. To je polovina mého života, noční služby na porodním sále. Tam jsem vařil hlavně polívky, do kterých se dá úplně všechno, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Jenže každý z mých spolupracovníků něco přinesl a když jsme sloužili od pátku do pondělka nepřetržitě, byl ten hrnec na vařiči a pořád se z něho ujídalo, ale pořád se taky do něj něco přidávalo, takže jídlo bylo průběžně jiné. Třeba v neděli ráno přišla do služby nová porodní asistentka a ta měla v tašce konzervu sterilovaného hrášku. Tak jsme ji vyklopili do té polévky! A zase jsme si pochutnávali! Já nedám dopustit na tehdejší konzervy. Daly se použít do polévek, třeba bulharská fazolová nebo čínská s hovězím masem. A byl taky ještě docela kvalitní lančmít a krevní tučnice, dnes už to nemá zdaleka tu kvalitu.“ Vracíme se k létům prožitým v Ostravě.
„Já jsem pak pracoval na stejném porodním sále, kde jsem se narodil, v nemocnici v Ostravě-Zábřehu.“ Nejlepší byla čtvrtá cenová „V Ostravě se tehdy dalo jíst nejlíp v restauracích čtvrté cenové skupiny na periferii. V centru jsem měl oblíbenou jen jednu, jmenovala se Na společenstvu. A chodil jsem taky do Fenixu a do Imperialu, tam se vařilo docela slušně.“ A Brno?
„Za studií jsem se stravoval ve studentské menze za dvě šedesát. Ale když jsem byl náhodou při penězích, šel jsem do bistra v České ulici, jmenovalo se to Sputnik. To mělo dvě patra. V přízemí jsem si dával vlašský salát s rohlíkem, v patře ale byly velmi dobré minutky -a tam už jsem za deset nebo dvanáct korun dostal steak, upečený přímo u pultu, přede mnou. Jéžiš, to byla dobrota!
Jižní Morava je zdroj mých kuchyňských surovin. Jsou tam myslivci, kteří nejedí zvěřinu, tak jako někteří rybáři nejedí ryby. A protože mám mezi nimi hodně přátel, dají to maso mně. Ale tohohle kance jsem nedostal od kamaráda z Moravy, dal mi ho můj přítel Karel Stejskal z Medeakultur. V Brně teď bývám poměrně často, ale do restaurací se dostanu jen málokdy, jezdím obvykle na otočku.“
Zatímco manželka doktora Uzla krájí chléb, my popíjíme čaj a hovoříme o svých nejoblíbenějších jídlech. „Nejraději mám sladkosti, bohužel si je nemůžu kvůli hrozící obezitě dovolit moc často, ale já bych klidně mohl mít celý oběd nebo celou večeři jen ze sladkostí. Takové nudle s mákem, správně omaštěné máslem, nebo žemlovka s tvarohem, to je moje. Nebo krupičná kaše s čokoládou! Já si dělám českou variantu tiramisu, místo mascarpone dávám lučinu. A chutná mi to víc než s mascarpone. Ale likér dávám originální, amaretto.“ A dnes?
„V současné době je mou velkou inspirací kamarád Oldřich Navrátil, herec. On je úžasný kuchař a má takový ten akurátní přístup, všechno musí být do detailu dokonalé. On třeba vyžaduje, aby se to tiramisu amarettem ne pokapalo, nýbrž potřísnilo. Naučil mě spoustu triků a je mým učitelem labužnictví. Jeho recept na roastbeef je skvělý, přes celý list je velkými písmeny napsáno NEPÍCHAT!!!“ Dobře tu bestii nakrmte Když hovoříme s doktorem Uzlem, nemůžeme se nezeptat na souvislost mezi jídlem a sexem.
„To je často přetřásané téma. Jídlo může být substituční prvek, náhrada za sex. Uvolňují se stejné endorfiny, vyvolává stejný pocit blaha. Rada pro ženy, které si stěžují na manžela příliš sexuálně útočného: dobře tu bestii nakrmte, on zkrotne! Na druhé straně jsou pokrmy, které podporují chuť i potenci, protože jsou aromatické a dráždivé. Ale i čokoláda, která obsahuje fenyletylamin, může být v určitém smyslu afrodiziakem. Každý zkušený milenec má na nočním stolku pro svou partnerku čokoládové bonbony. Mezi známé lahůdky podporující chuť k sexu patří chřest nebo jeho náhražka celer. Pokud jde o ústřice, kaviár a šampaňské, tam to funguje spíš jako návnada. Ženy podvědomě hledají spolehlivého a zabezpečeného partnera, takže drahé lahůdky jim dávají naději, že našly toho pravého.“
Jídlo je na stole, je skvělé, dnes asi na sex zapomeneme.
RECEPT GULÁŠ Z DIVOČÁKA A DOMÁCÍ CHLÉB
Domácí chléb 500 g hladké mouky 00, 3 menší brambory, 1 kostka kvasnic, 1 lžíce soli, půl lžíce kmínu Brambory oloupejte a nastrouhejte na jemno.
Kvasnice rozpusťte v trošce vlažné vody, nechte chvíli kvasit, potom s moukou, vodou a nastrouhanými bramborami spojte v těsto. Osolte, okmínujte. Nechte 20 minut kynout. Vložte do remosky a pečte asi 20 minut.
Guláš z divočáka 4 porce: 500 g kančího masa, 100 g domácí slaniny, 2 cibule, paprika, pepř, sůl Maso nakrájejte na kostičky, osolte a opepřete. Na pánvi rozehřejte jemně nakrájenou slaninu, přidejte nahrubo nakrájenou cibuli a maso.
Restujte za stálého míchání asi pět minut. Potom zalijte vodou nebo raději vývarem a pod pokličkou duste asi půl hodiny. Možno podlévat červeným vínem, taky panák koňaku není na škodu.
O autorovi| Vladimír Poštulka, labužník a spisovatel
