PRAHA Neušli jsme ani deset metrů a jsme totálně promoklí. Je sobota odpoledne, v obci Bezděz se právě protrhla obloha a o nějakých padesát kilometrů severněji zaplavují rozbouřené veletoky první domy. Pro hudební festival pod otevřeným nebem by se horší počasí hledalo stěží.
Ve festivalovém parku ale průtrž mračen přece jen několika lidem vyhovuje. Šestice lidí z BESIP týmu má totiž ve svém jinak poloprázdném stanu narváno. „Tipla bych si, že většina lidí se tu jen skrývá před deštěm, ale dobře za ně,“ říká Tereza Vondráčková, vedoucí akce Domluvme se na festivalu Bezděz. „Nechcete si změřit alkohol,“ přiskočí okamžitě s otázkou k jednomu z návštěvníků. Zpoza modrého pultu vytáhne policejní alkotester a dává dotyčnému dýchnout.
„Máte 0,8 promile. Kdybyste teď sedl do auta, budete mít zhoršené reakce, budete se méně soustředit a hůře rozeznávat barvy,“ popisuje muži, co by s ním alkohol udělal. Poté dotyčného vybaví kartičkou, na které je jasně popsáno, jak rychle alkohol z těla mizí, a dodá: „Přijďte za chvíli a uvidíte, kolik ještě budete mít.“ Podle Vondráčkové je o dechové testy největší zájem poslední den festivalu, kdy lidi sedají za volant a odjíždějí. „Kontrolují si alkohol, aby nenadýchali. Někdy se do stanu i vracejí, aby si byli jisti,“ popisuje asi nejdůležitější činnost týmu Vondráčková. Na otázku zda se u alkotesteru nestřídají opilci se svými rekordy v promile, odpovídá jasně. „Rekordmany vyháníme. Pro ty tady nejsme.“
Kromě dýchacího koutku jsou ve stanu ještě dva trenažéry – auto a motocykl. V kabině auta si řidiči vyzkoušejí reflexy. Co chvíli jim totiž na obrazovku vyskočí divoké prase a hlavním jejich úkolem je včas zabrzdit.
„Tak, a jste mrtvý. Brzdil jste pomalu,“ řekne suše hosteska, která má trenažér na starosti, „Máte dva body,“ řekne s úsměvem, když se nepřipoutáte pásem. Nekompromisní je i obsluha motorky. A co na to návštěvníci? „Připomenou vám tady každou chybu a vysvětlí, když něco děláte špatně. Myslím, že je to dobře. Lidem se to musí stále opakovat,“ tvrdí asi dvacetiletá Monika.
