V těchto dnech také vychází jeho nová kniha s názvem Scénologie dramatu (Úvahy a interpretace). Představuje drama jako scénický projekt a na konkrétních příkladech (Tartuffe, Krejcarová opera, Tři sestry, Šest postav hledá autora, Radúz a Mahulena, Kosmické jaro…aj.) tu autor sleduje opakující se vývoj od improvizovaného projevu k psanému dramatickému textu s důrazem na zkoumání jeho slovesné stránky. Jaroslav Vostrý je autorem řady teoretických studií i hereckých monografií (například Drama a dnešek, Petr Čepek. Talent a osud, Činoherní klub 1965–1972, Dramaturgie v praxi, Zdeněk Štěpánek. Herec a dějiny, O hercích a herectví). Jako praktický divadelník je podepsán pod mnoha úspěšně uvedenými dramatizacemi, které po vyhazovu z Činoherního klubu nemohl uvádět pod svým jménem. To byl například Clavijo J. W. Goetha ve Štúdiu Novej scény v Bratislavě v roce 1976, kde zazářila tehdejší nastupující generace slovenských herců. Nebo známé variace na commedii dell’arte Tři v tom v Činoherním klubu. V 90. letech zdramatizoval například román Červený a černý.
V Činoherním klubu, který spoluzakládal, působil Vostrý i jako režisér (například dramatizace Voltairova Candida). V roce 1972 byl odtud z politických důvodů vyhozen a pracoval jako režisér ve venkovských divadlech, posléze i na DAMU. Po roce 1990 se do Činoherního klubu vrátil a tři roky jej vedl. Od roku 1993 působí na pražské DAMU.
