Společnost ČEZ se vrací ke svým plánům z osmdesátých let a znovu zvažuje stavbu čtyřicetikilometrového megapotrubí dopravujícího odpadní teplo z dukovanské elektrárny do brněnských domácností. Máme se radovat, nebo truchlit?
Řekněme si nejdříve, co by to pro město znamenalo. Například odstavení poměrně moderních kotlů na zemní plyn s nízkými emisemi. Také závislost na jednom velkém dodavateli tepla. A byť dukovanská elektrárna funguje spolehlivěji než ta temelínská, tak její případný výpadek by rázem znamenal nevyhřáté domovy mnoha Brňanů.
Za běžného provozu by naopak neustálý přebytek tepla z těžko regulovatelné elektrárny tlačil vyšší spotřebu. Srovnání, kdy se kvůli zajištění odbytu elektřiny z Temelína miliardami podporovaly nákupy elektrických přímotopů, je nasnadě. Už nyní se město potýká s problémem předimenzovaných sídlištních kotelen. A ten problém by se dále prohloubil. Peníze, které by město a domácnosti mohly použít na zateplení činžovních a panelových domů by tak odtékaly potrubím velkému energetickému molochu.
Mnoho důvodů k radosti tedy není. A ten poslední je zřejmě nejdůležitější. Přebytek tepla by zásadně ovlivnil debatu o tom, jak se bude v našem městě vytápět. V sázce jsou přitom investice do moderních a ekologických technologií: kvalitní zateplení budov či středně velké výtopny na biomasu v okrajových čtvrtích.
To, že obojí jde, se už v Brně ukázalo. Zdárným příkladem dobré rekonstrukce paneláků jsou ty v Novém Lískovci, kde obyvatelé šetří až šedesát procent energie proti původnímu stavu.
A stejným poměrem se snížily jejich účty, které platí teplárnám. Zateplení na takzvaný nízkoenergetický standard hodlá ostatně podporovat také ministerstvo životního prostředí z evropských peněz. Kdo by si takovou šanci nechal utéct?
Na štěpku z okolních lesů už nyní frčí jeden kotel v Bystrci, zásobuje více než dva a půl tisíce domácností čistým teplem bez exhalací. Podobný model je výhodný i pro místní a regionální rozvoj. Dochází totiž k decentralizaci toků peněz, které platíme za energie. Obcím či městským částím, které topí tímto způsobem zůstává většina peněz z plateb na jejich území nebo v blízkém okolí. A to vytváří pracovní místa, dává další ekonomickou šanci lesním a zemědělským podnikům a podporuje malé a střední podnikání.
O tom všem bychom si mohli nechat jen zdát, pokud by se postavil horkovod z Dukovan. A mimochodem, podobně špatným nápadem, krokem zpět, by byl nový kotel na špinavé mostecké uhlí, který někteří zastupitelé chtějí stavět v Maloměřicích. O tom, kolik peněz spolkne beton a trubky a kolik zůstane na ekologické vytápění pro Brno, se rozhoduje právě teď.
Také ČEZ by mohl peníze na investici do horkovodu využít lépe. Třeba zvýšit účinnost svých nyní rekonstruovaných elektráren v severních Čechách. Jejich plánovaná účinnost je pouhých 37,5 procenta, v Německu je však běžné překročit 43 procent. To by snížilo jejich exhalace a životnost zásob uhlí o téměř patnáct procent.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| PETR HOLUB energetický expert Hnutí Duha
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
