Nejvyššímu správnímu soudu se nelíbí mechanismus, kterým stát určuje, kolik doplácíme na léky, proto se obrátil na Ústavní soud s žádostí o jeho zrušení.
Tento ryze teoreticky vypadající spor má ekonomický rozměr zvíci zhruba čtyřiceti miliard korun ročně, což je cena, kterou vyplatí zdravotní pojišťovny výrobcům či distributorům za léky.
O tom, kolik doplácíme za jednotlivé léky, rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv při jednání se zdravotními pojišťovnami, výrobci či distributory. Je to tedy podobná černá skříňka jako předchozí Ústavním soudem zrušené lékové vyhlášky, které si „vymýšlel“ ministr zdravotnictví. Nikdo nemůže vědět, jaký podíl mají zákulisní dohody a jak situaci deformují silní hráči. Na úplatky raději ani nemyslet. Správní soud chce větší transparentnost.
Například o zbrojních zakázkách se vášnivě diskutuje, vládne veliké obecné rozhořčení nad plýtváním a netransparentností, přitom jsou to vlastně ojedinělé „velké rány“. Zdravotnictvím zatím tiše protékají řádově větší sumy – ke spokojenosti zainteresovaných.
