VLa Casa Blů, dříve nesnesitelně zakouřeném mexickém baru a restauraci v centru Prahy, je od 1. ledna letošního roku čistý vzduch. O zákazu kouření tady přitom rozhodli sami hosté v online anketě, kterou uspořádali majitelé restaurace. Pro čistý vzduch se vyslovují lidé i jinde: internetovou petici proti kouření ve veřejných prostorách na Stopkoureni. cz jich už podepsalo více než sto tisíc.
A už dvakrát se mi letos stalo, že když jsem si chtěla telefonicky rezervovat místo v restauraci, měli volno už jen v kuřácké části. Zdá se, že na bifteku s příchutí cigaret si pochutná stále méně lidí. A i když protikuřácký zákon, který už platí skoro v celé Evropě, česká vláda zatím tvrdošíjně odmítá, Češi jdou s dobou – zákon nezákon.
Ve většině restaurací se ovšem samozřejmě kouřit smí. Někde jsou kuřáci vysloveně vítáni, jinde naopak. Obvykle platí, že podniky, jimž nejméně záleží na jídle a na tom, jak se u nich zákazníci budou cítit (například obyčejné hospody), vycházejí kuřákům vstříc nejvíce. V oblacích cigaretového kouře ale podávají jídlo i v mnoha restauracích, které tvrdí, že si na své kuchyni zakládají.
Automat na cigarety v nekuřácké části Lemon Leaf byl jeden z podniků, kde mi řekli, že mě mohou posadit už jen v kuřácké části. Když jsem tam dorazila, pochopila jsem proč: sekce pro kuřáky je obrovská, zabírá většinu nejhezčí části restaurace, zatímco nekuřáci se tísní v menší a méně přívětivé části mimo hlavní místnost. A co hůř, v nekuřácké sekci jsou nejen lítací dveře do kuchyně, jimiž neustále procházejí číšníci sem a tam, ale také automat na cigarety (!), vydávající nepříjemné studené modravé světlo. (Později jsem zjistila, že během oběda jsou sekce naopak – kuřáci mají tu menší a nekuřáci větší.)
Kdyby bylo na mně, stanovila bych pravidla kouření podle moderních letišť. Na většině z nich se kouřit nesmí vůbec a těch pár, co tento zlozvyk povolují (jako například vídeňské), posílá milovníky dýmu do malých ohrádek oddělených od hlavního prostoru skleněnou stěnou, kde mohou do plic vdechovat víc kouře, než jim je libo, zatímco kolemjdoucí si s výrazem nevole v tváři zacpávají nos, aby nemuseli čichat těch pár obláčků toxických plynů, jimž se podařilo ze skleněné klece uniknout.
Abyste mi rozuměli – ne že by jídlo v Lemon Leaf bylo tak skvělé, že by si zasloužilo konzumaci v neposkvrněné atmosféře. Uvádím ho jako příklad obecného problému s kuřáky. Přestože totiž jde o restauraci, která si nemůže stěžovat na nedostatek zákazníků, vaří se tady dost mizerně.
První špatné znamení obsahoval už jídelní lístek. Jakmile vidím rizoto, kuskus a steak s pepřovou omáčkou vedle ostatních jídel na menu „asijské“ restaurace, zbystřím. Něco se tu na mě šije. Na tak všestranné kuchyni je zkrátka něco, co se mi vůbec nelíbí. Nevěří snad dostatečně svým thajským jídlům? Chtějí se zavděčit všem? To nikdy nevěstí nic dobrého.
Dalším špatným znamením bylo kari: kromě thajského baklažánu v něm nebyla téměř žádná zelenina a maso reprezentovalo pár bídných kousků kuřete (u kari panang za 219 Kč zoufale nedovařených krevet). Kešu oříšky ve žlutém kari s kuřecím masem (179 Kč) zase byly rozměklé. Obě jídla byla přesolená.
Totéž platí o smažených bramborových bocháncích (79 Kč) plněných kousky krevet s... těžko říct čím. V jídelním lístku stálo cosi o citronové trávě, zázvoru a koriandru, nic z toho jsem tam ale necítila. V salátu s grilovanými chobotničkami a krevetami (165 Kč) sice byly čerstvé lístky salátu a různá zelenina, chobotničky ale byly převařené a gumové a krevety stejné jako u kari – nedovařené, a tudíž příliš tvrdé.
Nic se ale nevyrovnalo hrůze zvané „Kuřecí prsíčka marinovaná v pomerančích, pečená v pistáciích s jemnou pomerančovou omáčkou“ (189 Kč). Ano, smetanová omáčka sice měla cosi vzdáleně příbuzného s pomeranči, chuťově, nebo možná konzistencí ale připomínala spíš roztavený sýr. Několik plátků jahod bylo zřejmě snahou o ozvláštnění. (Dlužno dodat, že známý, který si tuhle nevábnou směs objednal, si na ní docela pochutnal. V zájmu ochrany jeho reputace ho nebudu jmenovat.)
Celkem s chutí jsem snědla kuřecí phad thai (166 Kč) a neua daet diao (sušenou marinovanou hovězí svíčkovou 129 Kč). Přesto jsem za podobnou cenu už jedla i lepší – například v restauraci Noi na Újezdě, ale i jinde.
Čím to je, že Lemon Leaf je stále populární? Nevědí lidé, že v Praze jsou i lepší thajské podniky, anebo je na téhle restauraci něco zvláštně přitažlivého, čeho jsem si nevšimla? Ne, myslím, že tím to nebude. Než jsem se dala do psaní téhle recenze, byla jsem tam třikrát a pokaždé to na mě udělalo stejně špatný dojem. Možná že se lidem líbí prostory s vysokými stropy a velkými okny. Nebo zkrátka v okolí není dostatek konkurence. Ale stejně – obsluha se tu dá ohodnotit nanejvýš jako ucházející a totéž se dá říct i o jídle.
Pekelné rande Kam se ale se svými stížnostmi na kuřáckou a nekuřáckou část a podezřelé omáčky hrabu na mladou ženu, která během mé poslední večeře seděla u vedlejšího stolku. Všechno nasvědčovalo tomu, že jde o její první rande s Francouzem, který během těch dvou hodin, co tam seděli, nezavřel ústa. Zahrnoval ji detaily o svém životě, rodinné historii, o své vlastní dokonalosti. Byl to monolog všech monologů, který neustával, ani když chlapík žvýkal večeři. Jestli ta žena řekla za celou tu dobu deset slov, bylo to moc.
Muset poslouchat tohle, a JEŠTĚ k tomu jíst v Lemon Leaf? Tak tomu říkám pekelné rande. To si, muži, pamatujte.
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
***
Lemon Leaf
Myslíkova 14 Celkový dojem
Praha 2
Tel.: 224 919 056 Jídlo
www.lemonleaf.cz
Obsluha
Laura Baranik,
recenzentka restaurací, Atmosféra
www.praguespoon.com
