Mezinárodně neuznaný stát na Kavkaze volil parlament. Lidé přišli, aby ukázali, že stojí o suverenitu
BAKU/PRAHA Náhorní Karabach – malá enkláva na Kavkaze sevřená z jedné strany Arménií a z druhé Ázerbájdžánem. A také stát, který nikdo na světě neuznal. Včera tam lidé šli k volbám, aby rozhodli o tom, kdo usedne na 33 křesel v tamním parlamentu zvaném Národní shromáždění.
Parlamentní volby v enklávě, která se stala příčinou válečného konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem, nejsou zajímavé ani tak výsledky jako tím, že podaly důkaz rodící se karabašské státnosti – jak včera hrdě prohlašovali tamní politici. Jak už bylo řečeno, žádný stát na světě zatím Náhorní Karabach neuznal, a tak z mezinárodního hlediska není hlasování ničím jiným než sociologickým průzkumem. Dopadl však jednoznačně: všichni obyvatelé Karabachu, kteří přežili válku a nebyli vyhnáni ze svých domovů, se vyslovili pro státní suverenitu. Dvacet let válek V pátých parlamentních volbách v Náhorním Karabachu kandidovaly celkem čtyři politické strany: Svobodná vlast, Demokratická strana Archach, Komunistická strana a Arménská revoluční federace. Všechny se shodly na tom, že Karabach je nezávislým, suverénním státem.
Možná i proto proběhla předvolební kampaň klidně a bez skandálů. Jestliže na legitimitu voleb a budoucnost Karabachu existuje absolutně jednotný názor jak uvnitř samotné enklávy o rozloze 4400 kilometrů čtverečních, tak i v sousední Arménii, mezinárodní společenství má s hornatým územím na jižním Kavkaze problém. Ázerbájdžán s Arménií o něj bojují už přes dvacet let.
Podle představitelů Baku ve válce dočasně zvítězila „arménská vojenská junta“, která připojila Karabach fakticky k Arménii, podle Jerevanu si stateční Karabašané konečně vybojovali svobodu.
Deiure je Karabach stále součástí Ázerbájdžánu, i když Ázerbájdžánci byli nemilosrdně vyhnáni ze svých domovů karabašskými ozbrojenými oddíly nepokrytě podporovanými arménskou armádou. Dnes tvoří část několikamilionové armády kavkazských uprchlíků.
Vedle toho Arménie „pro jistotu“ obsadila část ázerbájdžánského území, které tvořilo přístup ke Karabachu. Nyní jsou tato okupovaná teritoria také součástí sporu o Karabach a původní, ázerbájdžánští obyvatelé, z nich museli rovněž odejít do uprchlického provizoria.
Jednání uvízla na mrtvém bodě Minská skupina OBSE, v rámci které se Rusko, USA a Francie snaží o posun v mírových jednáních, funguje už šestnáct let. Pokrok v řešení územního sporu je však prakticky nulový.
Baku ani Jerevan nejsou na podpis mírové dohody připraveny. Ázerbájdžánci požadují, aby se do svých domovů mohli vrátit všichni uprchlíci, což je zhruba 50 tisíc lidí. Arméni zase trvají na referendu o suverenitě Karabachu, ale bez účasti ázerbájdžánských uprchlíků, takže výsledek by byl předem jasný. Není důvod se domnívat, že tyto parlamentní volby něco změní. Poslední, květnová rezoluce Evropského parlamentu číslo 2216 sice vyzývá arménskou armádu, aby ihned odešla z okupovaného ázerbájdžánského území (nejde o samotný Náhorní Karabach, ale i o už zmiňovaná okolní teritoria), ale neříká, co se stane, když se Jerevan příkazu nepodřídí.
Mezinárodní dohled nad řešením dlouholetého sporu nepřináší užitek zejména proto, že ani světové společenství si není jisto, na čí straně je vlastně pravda.
***
Na legitimitu voleb existuje jednotný názor jak uvnitř samotné enklávy, tak i v sousední Arménii. Pro svět je to však problém.
SPORNÉ REGIONY
Místa válek
* Náhorní Karabach: Jedná se o ázerbájdžánskou enklávu s převahou arménského obyvatelstva. V roce 1988 zde vypukly nepokoje za připojení oblasti k Arménii, které přerostly v nevyhlášenou válku mezi křesťanskou Arménií a muslimským Ázerbájdžánem. V šestiletém konfliktu zahynuly desítky tisíc lidí. Oblast je stále mezinárodně uznávanou součástí Ázerbájdžánu.
* Podněstří: Převážně ruskojazyčná oblast, která se v roce 1990 odtrhla od Moldavska v obavách ze sjednocení Moldavska s etnicky a jazykově spřízněným Rumunskem. Separatisté a moldavské síly proti sobě v roce 1992 vedli krátkou válku, která si vyžádala 700 obětí, a Podněstří ji neprohrálo i díky podpoře ruských jednotek. Podněstří žádný stát oficiálně neuznává a nadále zůstává oficiálně součástí Moldavska.
* Abcházie: V roce 1992 tato gruzínská autonomní republika vyhlásila jednostranně samostatnost, což vyprovokovalo Gruzii k vojenskému zásahu. Následný konflikt si vyžádal 10 000 obětí. Abcházie se stala součástí i rusko-gruzínského konfliktu v roce 2008. Rusko ji následně spolu s Jižní Osetií uznalo. Gruzínci jsou nyní v Abcházii v menšině, většinu tvoří Rusové a Abchazové.
* Jižní Osetie: Na počátku 90. let vyhlásila nezávislost na Gruzii i tato gruzínská proruská odštěpenecká republika. Po krátké válce (vyžádala si 1000 mrtvých), v níž proti sobě bojovali například jihoosetští nacionalisté, gruzínská policie a příslušníci vojsk ministerstva vnitra SSSR, se dostala mimo vliv Tbilisi. V roce 2008 vypukl druhý konflikt, do kterého razantně vstoupilo Rusko. Etnicky je Jižní Osetie spřízněna se svým severním sousedem Severní Osetií, která je součástí Ruska.
* Kosovo: V roce 2008 vyhlásil kosovský parlament nezávislost této provincie na Srbsku. Kosovo pak uznalo přes 5O zemí, řada dalších to však odmítá. Vyhlášením samostatnosti Kosova vyvrcholilo zdejší konfliktní soužití Albánců a Srbů. Napjatá situace v Kosovu přerostla na podzim 1997 v otevřený střet, který po bombardování letouny NATO skončil o dva roky později.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
