Když si sběratel gramofonových desek a jeden z největších českých znalců rané historie záznamu zvuku Gabriel Gössel podával v roce 1994 do novin inzerát, že vykoupí staré gramofonové desky, moc si od toho nesliboval. Svému koníčku se tehdy věnoval už dvacet let a jen tak něco ho nepřekvapilo.
Opravdové perly se našly málokdy. Většinou se mu hlásili lidé, kteří doufali, že si prodejem pozůstalosti po tetičce přijdou na pár stovek. Tentokrát se mu však ozval katolický farář ve výslužbě, že u sebe doma v Krabčicích, malé vsi pod Řípem, má několik alb plných opravdu starých desek. Snad ještě z doby před první světovou válkou. To už zajímavé bylo. Gössel se za páterem Václavem Lochmanem vypravil.
„Schovala si to u nás na faře jedna židovská rodina v roce 1938, předtím, než museli utéct,“ vyprávěl starý kněz sběrateli nad gramofonovými deskami, které byly uložené v pozoruhodně zachovalém albu z tvrdého kartonu potaženého plátnem. Na deskách se skvěl nápis „Platten-Album Soteria“. Kéž by název byl pro osud neznámé rodiny symbolický – Soteria je řecká bohyně bezpečí a spasení nebo také vysvobození.
