Praskání ohně, hra na kytaru, sem tam komáří štípnutí a k tomu dokonale opečené špekáčky. Tohle je představa letní večerní idylky, kterou si několikrát ročně dopřávají nejen vodáci, ale celý náš národ vespolek. Složení špekáčků a způsob jejich tepelné úpravy by ale nejednomu srdcaři v oboru zdravé stravy způsobily infarkt, jejich pověst si kvůli sójovým náhražkám a škrobu nezadá se špatným kabaretem. A jak se na ně dívají tři známí čeští labužníci, které jsme oslovili?
Titus Eliáš, šéfkuchař a spolumajitel restaurace Na Kopci v Praze 5 Podle čeho si vybírám: Musejí obsahovat alespoň 60 % masa včetně tuku. Je potřeba se vyhnout kostní moučce, sójové bílkovině, bramborovému škrobu a podobným ingrediencím.
Kam pro ně chodím: Na uzeniny doporučuji firmu U Dolejších, ale jsem spokojený i v Globusu.
Co s nimi, když ne na oheň: Utopenci a špekáčky pečené na klacku u táborového ohně jsou recepty k nepřekonání. A pak ještě maminčin buřtguláš ze špekáčků, česneku, brambor, mleté papriky, kmínu, cibule a sádla.
Jak často si je dopřeju: Kdykoliv jsem s dětmi u otevřeného ohně. Už samotná alchymie při nařezávání je velice zábavná.
Marie Holobrádková, šéfredaktorka časopisu Chef Gurmán Podle čeho si vybírám: Uzeniny jím jen zřídka a špekáčky jsem nekupovala léta. Když jsem to totiž zkusila, zklamaly. V Bille jsem ale narazila na biobuřty, které by snad jateční odpad, dusitany a glutamáty obsahovat neměly. Osobní zkušenost s nimi však nemám.
Co s nimi, když ne na oheň: Můj bratr je machr na nakládání čehokoli, takže tenhle recept na utopence mám od něj: Nejdřív povařte půl litru tmavého piva s novým kořením, celým pepřem, bobkovým listem a solí. Nechte trochu vychladnout a přilijte ocet (asi 170 ml). Špekáčky rozkrojte napůl, vložte mezi ně kolečka cibule, kousek sterilované okurky a papriky, spojte k sobě párátkem a opatrně skládejte do sklenice. Každou vrstvu zalijte vychladlým nálevem a proložte cibulí a pálivou paprikou nebo kozím rohem. Dobře uzavřete a nechte minimálně 5 dnů uležet na chladném místě.
Jak často si je dopřeju: Mám na sobě vypozorované, že v určitých chvílích a v určitém rozpoložení dostávám chuť na věci, o kterých normálně tvrdím, že je nejím. Když si třeba dopřávám dobře vychlazenou plzničku, neodolám pokušení a dám si k ní i pořádného utopence. Nebo když se chci vrátit do dětských let, opeču si buřty nad ohněm. Pak však stačí jednou zakrojit do moučného utopence nebo si kousnout do papírového buřtu, abych si zase řekla: „Špekáčky? Jedině ty, co jsou opravdu z masa a po opečení mají krásně křupavou kůrčičku!“ O řeznících, kteří dělají uzeniny z masa, jsem ale zatím bohužel jen slyšela nebo četla.
Ivan Vodochodský, herec a moderátor Podle čeho si vybírám: Základem je koupit to, co se správně nazývá špekáček.
Výhodou jsou kupodivu balené uzeniny, které mají povinně uvedeno složení, takže se dá snadno odhalit, že obsahují sóju, škrob a masa jen asi pět procent, takže nemají s opravdovým špekáčkem nic společného.
Správný špekáček by měl obsahovat aspoň 85 % masa, slaninu, pokud možno přírodní střívko, měl by být dobře zauzený a vyvázaný.
Kam pro ně chodím: Dají se najít dobří výrobci, dokonce i v okolí Prahy. Skvělé špekáčky nevypadají na první pohled tak dobře jako falešné: nejsou hezké, červeňoučké a nafouklé, ale naopak svraštělé. Zato však voní a vydrží týden až deset dní ve špajzce nebo v lednici. Mám rád například část výrobků od Nováka, který své zboží dodává například do Penny Marketů a některých poboček Tesca (seznam najdete na www.zimbo.cz).
Co s nimi, když ne na oheň: Nakrájet na plátky, naložit do octa a do cibule - vlastně do nálevu jako na utopence. Náš oblíbený rodinný recept jsou i špekáčky na pivu: vezme se cibule a česnek, společně se orestují, zalijí pikantním zeleninovým lečem, přidá se kečup -neboť tohle opravdu je jeden z mála receptů, který snese kečup, ovšem kvalitní - a do toho se vloží naříznuté špekáčky. Podlije se černým pivem a nechá se odkryté hodinu a půl v troubě při 150 stupních.
Jak často si je dopřeje: Dvakrát až třikrát do roka. Zrovna před týdnem jsem měl špekáčky, které krásně odkapávaly do ohně, opékaly se dlouho a byly prostě skvělé.
