Před týdnem se ulice hemžily svatými Mikuláši a čerty. Ovšem v České republice se žádný z představitelů tohoto světce neobrátil na justici kvůli ochraně osobnosti jako v sousedním Rakousku. Tamější Mikuláš se totiž cítí dotčen reklamou výrobce elektroniky, v níž je nazýván „starým žokem“ do té míry, že se chce bránit soudně.
To u nás byl relativně klid. I když se naši volení zástupci pochlapili a schválili novelu Zákona o ochraně spotřebitele. Je to sice jen první krůček, protože novelu teď bude posuzovat sbor senátních stařešinů a poté ještě prezident, ale první našlápnutí se již odehrálo. Oč vlastně jde? Zákon vymezuje, co je, a co není klamavá, agresivní a nekalá obchodní praktika. Je opravdu šlechetné, že poslanci dbají o to, aby nám nebyly klamavě, agresivně a nekale vymývány mozky a nebyli jsme ohlupováni v obchodech, reklamou v tisku, v televizi či v rozhlase. Jen jsem zvědav, zda si na svoje ušlechtilé zanícení, které vložili do návrhu novely zákona například ve formulaci „Obchodní praktiky jsou vždy považovány za agresivní, pokud podnikatel vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo jiné výdaje“, vzpomenou v době volební kampaně, kdy nás všechny strany rukou společnou a nerozdílnou agresivně klamou a vytvářejí mylný dojem, že spotřebitel-volič vyhraje, pokud zvolí právě je. Již druhý den po volbách se však nestačí divit, jaké že prošlé zboží si to z regálu vybral, a s údivem zjišťuje, že záruční doba se na jím vybraný produkt nevztahuje, že s nahnilými sliby či zamřelými proklamacemi se nedá nic dělat. A v tomto případě nepomůže ani Ivana Picková a celé Sdružení obrany spotřebitele.
Jeden z poslanců – Milan Urban, patřící do opoziční stáje – v Deníku dokonce prohlásil, že „prodejci se tu přestanou chovat jako na dobytém území“. Jako by za všechno klamavé zlo mohli jen muži či ženy za pultem.
Návrh novely přichází právě v době, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání podezírá kvůli reklamě společnost Provident Financial z lichvy a oznámila případ policii. „Během května odvysílala Provident Financial na Nově a Primě reklamu, v níž nabízela úvěr s roční základovou sazbou 294 procent. Neuvedla v ní ale, že závisí na rychlosti splátkového kalendáře a že při nejkratším splacení dluhu činí sazba až 460 procent, tedy bezmála pětinásobek půjčeného,“ prohlásil pro Lidové noviny předseda rady Václav Žák. Takže nejen klamání, ale i nemravná lichva! Ale kolika z nás se poštěstilo získat od nějaké finanční instituce půjčku, která by splňovala alespoň středověké představy o půjčování financí? Křesťan tehdy mohl půjčovat maximálně na šestiprocentní úrok. Poté už následovalo to, co všichni velmi dobře známe – nekřesťanské odírání.
O autorovi| Pavel Šmejkal, editor Lidových novin
