Ale kdeže, na urputné novoty se tu nehraje. Vždyť stačí knížku otevřít a hned se vám nad čtoucí hlavou vznesou staří známí onoho prokletého „Brna krčemného“ (Pavel Šrut), totiž Brna Zelňáku i Petrova, Centrálky a cikánských hospod v Táborské, černočerné Svratky i domů potápějících se u Ponávky... Onen Dynkův Kaufland v sáhodlouhém názvu je nejspíš léčkou, která má čtenáře na chvilku zmást. Přičemž jde pořád o to starokrvavé, ponuré, propité a prokouřené Brno, metropoli tropící si šprťouchlata ze sebe sama. A poetické kořeny tohoto Brna známe, ať už se je snažíme odsekávat či nám snad hororově prorůstají tělem a sápou se na srdce. Vždyť všechny ty brněnské básníky i jejich spřežence léta čteme, lhostejno zda jsou z Údolní ulice, Kunštátu, Kyjova, Budějovic, dlí jako Ivan Schneedorfer na poloostrově Tsawwassen, anebo dokonce, herdek sakra!, pocházejí až Prahy, která je zde s prožluklou ironií viděna, jako „blyštivá, daleká a karnevalová“.
Básníci dodali práce původní, dosud nepublikované. Zázemí měli v deníku, který se k poetickému pokusu prupůjčil a poezii od nich objednal. Téma bylo volné, mělo se ovšem města Brna či přilehlých oblastí alespoň dotýkat. Karavanu celkem pětašedesáti poetů a poetek uvádí klasik, zesnulý Karel Křepelka, následují ho demiurg Jan Novák, Pavel Řezníček i Leoš Slanina, ční tu nestor české poezie František Listopad, guru Zdeněk Rotrekl i první dáma lyriky Viola Fišerová, zapojila se i včerejší mládež, totiž J. H. Krchovský, Milan Ohnisko, Pavel Šanda, jimž dýchají na záda už další běžci, Bohdan Bláhovec či Diana Nguyen...
Chybí tu vůbec někdo?
Celkem tři generace mluví o Brnu, městu, které je uhranulo, sedlo si na ně a dusí je anebo kolem něhož jen tak prosvištěli. Vypadá to, že olbřímí antologie se povedla. Výběr z básní otištěných v MF Dnes, 2006–2007, má na svědomí Dora Kaprálová, sama básnířka, a navíc ještě kritička.
