Britský dramatik českého původu Tom Stoppard, jehož poslední hra Rock’n’roll měla premiéru v Londýně už před dvěma lety, tvrdí, že má spisovatelský blok a dosud nenašel látku pro své příští drama. Prý je obklopen mnoha aktuálními náměty, které ovlivňují jeho identitu tvůrce - od válek v Iráku a Afghánistánu přes omezování svobod v Evropě až po terorismus. Jednasedmdesátiletý dramatik připouští, že je z toho všeho tak trochu vyjevený.
Škoda, že už dva roky nenavštívil svou starou vlast, kde by jistě coby známý ironik převracející a znevažující vážná témata v brilantní grotesky mohl najít novou a šťavnatou inspiraci. A to nejen na politické scéně. „Říkám si -mám psát o globálním oteplování, nebo raději sáhnout po Afghánistánu, a dobře vím, že takhle k problému nemůžu přistupovat, že z toho nikdy žádná hra nevznikne. Mít názor ještě neznamená mít hru.“
Pokud si autor tohle uvědomuje, nemusí se obávat, že by něco proteklo mezi prsty, takže Stoppard nepochybně svůj námět brzo najde. Ono tedy hrát Stopparda není jen tak, jeho hry opravdu vyžadují hodně zvláštní režim a žádné extravagantní kousky je nespasí. Ani v Národním divadle, kde měl jeho Rock’n’roll premiéru v rychlém sledu za Londýnem, pochopitelně ani živí Plastici nezahnali dojem, že došlo k fatálnímu nepochopení výpovědi. Zatím se tedy Stoppard prý věnuje pročítání novin a časopisů. Jak moc musí četbu dohánět, si uvědomil nedávno v letadle, když z tašky vytáhl rok starý týdeník New Yorker. „Jedním z důvodů, proč jsem už nějaký čas nic nenapsal, je, že den nemá dost hodin, abych přečetl všechny ty časopisy, co mi chodí domů: The New Statesman, The Spectator, The New York Review of Books. Další možností je prostě pod nimi škrtnout sirkou,“ pravil. I to je řešení, jen jestli ty angloamerické tiskoviny tak dobře hoří.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
