DIVADELNÍ GLOSÁŘ Jak se lze dozvědět z webových stránek Vladimira Zubova, Mistr miluje divadlo a nejraději ze všeho prý portrétuje, jelikož je puzen snahou dokázat krásu realistické tvorby. A tak údajně „z lásky k divadlu a z úcty k hereckému umění vznikly četné podobizny herců“. Pilný malíř na přání herců Divadla na Vinohradech vytvořil portréty celého souboru, což má být ojedinělý čin v dějinách českého divadla. A to jistě je, protože výrazně stírá hranici mezi divadlem, cirkusem a pouťovou atrakcí, potažmo zámkem hrůzy. Škoda jen, že si jedinečnou kolekci Vinohradští nedali do foyeru. Z webu na nás lhostejně zírají sytě kolorovaní a vyhlazení umělci, hmatatelné důkazy nefalšované krásy realistické malby. Někteří sice vypadají jako po srážce s tramvají, ale Mistr se zlepšuje. Vida, tady mu zapózoval i Gérard Depardieu (že by půjčil jen fotočku?), Tomáše Töpfera tu zase najdeme v kostýmu Rudolfa II. a s výrazem melancholika. Jestlipak vydržel být v roli po celou dobu, co Mistrovi stál modelem? Třeba to zase nebylo tak dlouho, pan Zubov je totiž stachanovec – za pět let namaloval přes pět set obrazů. To už skoro vypadá, že má mistrovskou dílnu jako velcí mužové italské renesance, prostě takový rusko-český Leonardo... Pobýval kdysi na Novém Světě na Hradčanech malíř Kurovský, známý pražský pošuk, který vystavoval své rádoby surrealistické kýče za okny ateliéru. Vedle lesknoucích se olejomaleb visela kniha, do níž kolemjdoucí vděční za malířovo rozbíjení šedi normalizace psali postřehy. Ten úkaz zmizel s proměnou Nového Světa na čtvrť pro turisty a vypulírovaná okna byvšího příbytku už nepobaví. Prostě Zubov a Kurovský jsou stejné krve, jen Kurovského si žádný hejtman nevěší do zasedací síně svého úřadu.
Líbí-li se MUDr. Rathovi kýče, ať si jimi klidně zamoří domácnosti svých žen, ale on bohužel s touto výbavou rozhoduje o kulturních podnicích, jako je právě likvidované České muzeum výtvarných umění, a to už je horší. A jeho „boys přes umění“? Kulturní radní Václav Beneš je veterinář, který si do konce roku 2008 „zazimovával“ svou veterinární praxi, a ředitel úřadu Petr Hostek zase plukovník ve výslužbě, který vše spořádá, jak mu velí štábní zvyky. A všichni sborem vědí, jak naložit s kulturní institucí se čtyřicetiletou tradicí, a vyhlašují konec dotací pro umění. Jsou to prima vyhlídky.
