Kfar Masaryk u severoizraelské Haify se sice chlubí muzeem prvního prezidenta Československa, čeština z něj ale pomalu mizí. KFAR MASARYK První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk navštívil Palestinu v dubnu 1927. Kromě mnoha ulic a náměstí, které po něm později Izraelci pojmenovali, nese jeho jméno i kibuc založený imigranty z Československa – Kfar Masaryk.
Z oázy klidu nedaleko severoizraelské Haify už ale československý duch pomalu mizí a česky nebo slovensky mluví jen poslední pamětníci. Nejistá je i budoucnost celé komunity, která – stejně jako ostatní kibucy – trpí odlivem mladých lidí. „Věřím, že kibuc přežije, v příštích letech se ale bude muset změnit,“ říká asi třicetiletý Miron Schiffer, který se zde stará o sociální záležitosti. Schifferovi prarodiče přišli ze Slovenska a patří k první generaci zakladatelů, on sám už ale Kollárovým jazykem nemluví.
Komunita, jejíž historie začala ve 30. letech minulého století, čítá dnes pouhých 280 plnoprávných členů, spolu s dětmi pak žije v kibucu asi 550 lidí. Na současné místo se kibuc přesunul v roce 1940, předtím se spojily dvě skupiny imigrantů – z Československa a bývalého Sovětského svazu, dnes Litvy.
Živí se buď zemědělstvím, nebo pracují ve třech továrnách, jež jsou součástí kibucu. V jedné z nich se vyrábějí papírové obaly na potraviny, v dalších dvou elektronika. Na polích se pěstuje například bavlna či kukuřice, v ovocném sadu rostou avokáda a kibuc má také své chovné sádky kaprů. „Stále tu funguje velká rovnost, celé své platy odevzdávají členové kibucu a ten pak každému členovi komunity přiděluje rozpočet, z něhož žije,“ připomíná Schiffer.
Právě v tomto socialistickém systému se skrývá zřejmě největší současný problém družstva – mladí lidé si mohou ve městě vydělat více, a proto kibuc často po vojně opouštějí. Komunita také paradoxně bojuje se státem, který dřív kibucy finančně podporoval – kibuc nyní vede s vládou soudní spory o půdu. Vláda totiž požaduje, aby zemědělskou půdu, kterou chce zastavět, nejdřív nabídl státu. Komunita tak má sice peníze na vlastní půdu, nemůže si ji ale koupit. Krozšiřování kibucu dochází i přes úbytek obyvatel, protože životní nároky rostou a bydlení celé rodiny v jedné místnosti už patří minulosti. Člověk zvenčí se může stát členem komunity jen tehdy, pokud se do ní přižení.
Prvního československého prezidenta už připomíná jen malé muzeum, které dnes slouží také jako knihovna a studovna. V neděli odpoledne zela prázdnotou, jinak je prý ale plná studentů a je v ní živo. Na stěnách čtvercové místnosti visí Masarykovy portréty, v prosklených vitrínách jsou pak uloženy pamětní mince, známky, medaile a další upomínkové předměty. Fotografie připomínají i návštěvu bývalého prezidenta Václava Havla, který do kibucu zavítal v roce 1990. „Byla tady tehdy spousta lidí, pan prezident měl projev na trávníku před jídelnou,“ vzpomíná si na tehdejší slávu vitální sedmdesátník Avri Fischer, který přišel do kibucu v roce 1949 ze Slovenska. Prodáváme kvalitní život Na náhodného návštěvníka musí kibuc působit jako park – všude jsou upravené trávníky, ozdobné palmy a hezké přízemní domky, některé 70 let staré. I tento „ideál“ socialistických inženýrů ale zažívá stále větší změny a přizpůsobuje se okolní kapitalistické společnosti.
„Dříve znamenaly kibucy pro své členy celý život: staraly se o vás od narození až do smrti. Dostali jste jídlo, vzdělání, práci, všechno bylo nalinkované. To se teď mění,“ připouští Schiffer, člen správní rady kibucu. Budoucnost ale i přes všechny těžkosti kibuc má – hlavní jeho předností je prý to, že „prodává“ kvalitní životní styl, a to není v dnešní uspěchané společnosti málo.
***
Jak to všechno začalo
Historie kibucu Kfar Masaryk sahá do roku 1932, kdy se v Petah Masaba Tikvě usadila první Sodoma malá skupina židovských imigrantů z Litvy. Mezi nimi ale převládaly ženy, a proto se skupinka spojila s židovskými přistěhovalci z Československa. V únoru 1933 založili kibuc Czecho-Lita. V následujícím roce se přesunuli pouštní oblasti Kyriyat Chajim, kde už založili první společné podniky, později se k nim připojili polští židé. V roce 1940 našel kibuc své současné místo i jméno. Kibuc nedaleko silnice spojující přístavy Haifu a Akku pojmenovali na počest prvního československého prezidenta Kfar Masaryk.
O autorovi| Milan Rokos, zvláštní zpravodaj LN v Izraeli
