Má-li Václav Klaus vstřícné publikum, odpouští si sarkasmy a ironii. A hovoří-li v Německu v době znejisťující celou Evropskou unii, publikum mu skutečně naslouchá: tohle je muž vyslovující nahlas problémy, o nichž se dosud jen šeptalo. Tak nějak lze shrnout Klausův evropský projev v Berlíně.
Když se před pár dny vyjádřil k řecké krizi, tvrdil, že za ni nemůže řecká politika, ale paušálně euro. Ta dikce připomněla bojovníky za práva zvířat: za zraněné koně nemůže ani chybně vytyčená trať, ani žokej, ale koňské dostihy jako takové, konané pro zábavu člověka.
V Berlíně Klaus nepaušalizoval, i když trval na své klíčové tezi: výchozím principem Evropy je občanství a to nelze vytvořit na úrovni kontinentu - jen na úrovni států. Zamrzlé národovectví? Tak se na to dívají eurofederalisté, ale zkuste to říci v době, kdy už představa solidarity s Řeckem dělá z evropského občanství iluzi. Tady má realista Klaus pravdu. Problém je ale v tom, že své pravdy - včetně dějinné a osobní zkušenosti s komunismem - klade jen na jednu misku vah.
Když se Klaus odvolával na článek německého exprezidenta Herzoga, citoval návodný titul (EU škodí myšlence Evropy), ale už ne jeho výstrahu před egoismy členských států EU. A to je ta druhá miska vah. Ten, kdo se vcítí do role foukače proti větru, se vždy soustředí na misku, která je momentálně prázdná. Klausovi a jeho kritice huráevropanství se teď otevírají dveře EU a ona prázdná miska. Evropská zkušenost - starší než ta z komunismu - ovšem napovídá, že se ty váhy mohou po čertech rychle obrátit.
Čtěte „Němci sjednocovali...“ na straně 2
