Evropská rada pod vedením švédského premiéra dala loni České republice slib, že výjimka bude přidána do přístupové smlouvy s Chorvatskem a jako její nedílná součást se bude ve všech 27 zemích Unie ratifikovat. To ale teď začali zpochybňovat právníci, již chorvatskou smlouvu vyjednávají. Tím české vyvázání z Listiny, která garantuje velmi široké spektrum kolektivních sociálních práv, vážně ohrožují.
Pokud by se ratifikovala zvlášť, je vysoce pravděpodobné, že ji odmítnou přinejmenším Maďaři a Rakušané. A pravděpodobně by narazila i v domácím parlamentu. Pro schválení mezinárodní smlouvy je totiž potřebná ústavní většina, kterou koalice nemá. Sociální demokraté i komunisté výjimku odmítají, protože podle nich připravuje lidi o důležitá práva. Pokud by výjimka byla svázána s chorvatským vstupem, nejspíš bez problémů projde, protože žádná země si nebude chtít udělat z Chorvatů rukojmí a zatarasit jim cestu do Unie. „Závěry Evropské rady platí a nikdo je nezpochybnil. Je ale pravda, že se vedou debaty o rozdílných právních základech přístupové smlouvy s Chorvatskem a české výjimky z Listiny,“ řekl LN komisař pro rozšíření Štefan Füle.
Politici z některých členských zemí, kterým se česká výjimka nelíbí, začali prosazovat své zájmy přes úředníky a právníky v pracovní skupině sepisující chorvatskou smlouvu. Českou diplomacii nejspíš čeká dost práce, aby výjimku uhájila. Nečasova vláda se k ratifikaci výjimky spolu s nejbližším rozšířením zavázala přímo v koaliční smlouvě. „Kdo by chtěl házet vidle do dohody? Musím nejprve vědět, odkud to vychází a co na tom opravdu je. Protože žádnou oficiální informaci jsme nedostali. Prozatím jsou to jen pověsti, o kterých nic konkrétního nevím,“ řekl LN ministr zahraničí Karel Schwarzenberg z cesty ve Spojených státech, kde je spolu s prezidentem. „Určitě by to v pořádku nebylo. Myslím, že dohody se mají dodržovat,“ řekl Klausův kancléř Jiří Weigel.
Oddělenou ratifikaci nepřipouští ani premiér. „Vycházím ze závěrů Evropské rady, které nikdo nezpochybnil a počítám se společnou ratifikací,“ řekl Petr Nečas.
Komisař Füle odhaduje, že pokud Chorvatsko splní všechny podmínky, mohla by být smlouva podepsána už během příštího roku a poté by začala její ratifikace v jednotlivých členských státech.
Česko není jedinou zemí, která se z Evropské listiny vyvázala.
Pokračování na straně 3
Dokončení ze strany 1
Velká Británie i Polsko si ale své výjimky vyjednaly podstatně dřív, takže se daly přímo do Lisabonské smlouvy a jsou už v této chvíli platné.
Tehdejší vláda Mirka Topolánka si při přípravách Lisabonu o výjimku neřekla. Udělal to až loni prezident Václav Klaus, když smlouva čekala už jen na jeho podpis. Úřednický premiér Jan Fischer pak s tehdejším švédským předsednictvím dojednal ratifikaci dodatku v rámci chorvatského přistoupení.
Český prezident zdůvodnil svou žádost o vyvázání z listiny obavami o prolomení Benešových dekretů. Právě to ale popudilo Rakušany a Maďary.
Kdyby ji, podobně jako Britové, žádal třeba v obavách z posílení práv odborářů, byla by zřejmě snáz průchodná i při samostatné ratifikaci v Budapešti a Vídni.
Česká diplomacie teď musí vymyslet, jak výjimku uhájit. „Myslím, že je předčasné vypočítávat, co by bylo, kdyby. Možností je určitě celá řada, ale takto na místě vám nedokážu popsat řešení pro nějaký krizový scénář. Zatím jsme se takovým scénářem nezabývali, protože jsme nepředpokládali, že by dohoda mohla být porušena,“ říká Weigel.
„Oni by tím spojením porušili své závazky vůči Chorvatsku. Kdyby to tak skutečně bylo – a nevím, jestli to Rakušané a Maďaři chtějí opravdu udělat – tak by to bylo velmi vážné a s kolegy bych to řešil. Ale prozatím nevím nic konkrétního. Prozatím mohu říct jen to, že očekáváme, že věci, které byly dohodnuty, budou dodrženy,“ dodává Schwarzenberg.
Hodně bude záležet na šikovných právních argumentech, protože politické cíle se skrývají za ně a nedá se čekat, že by je při vyjednáváních někdo otevřeně formuloval. V pracovní smlouvě pro chorvatskou přístupovou smlouvu zatím vyjednávají lidé z odboru komunitárního práva ministerstva zahraničí, vedeného Emilem Rufferem. Schválení výjimky z jedné evropské smlouvy spolu s jinou smlouvou by nebylo precedentem.
V roce 1984 prosadila britská premiérka Margaret Thatcherová na summitu ve francouzském Fontainebleau britskou slevu z evropského rozpočtu, která vstoupila do unijního práva jako součást Jednotného evropského aktu. Právě tento summit se zapsal do evropských dějin slavnou premiérčinou větou: „Chci své peníze zpět.“
