PRAHA „Úplně vždycky jsem manažerem být nechtěl, ještě na střední škole to určitě má cesta nebyla, ale po pár letech práce se to vynořilo samo. Když jsem začal brát profesní kariéru vážně a dostal se na úroveň středního managementu, chtěl jsem si sáhnout i na tu vyšší příčku. Také proto, že když si člověk říká, jak by se to dalo dělat líp, měl by to dokázat,“ říká Martin Černohorský. Řídicích funkcí si vyzkoušel víc. Ve společnosti Editel CZ (Deloitte & Touche) pracoval jako vedoucí divize provozu a služeb. V roce 1997 se jako technický ředitel Atlantis Information podílel na provozu a rozvoji Internet service providera v Kuvajtu. Ve společnosti ICZ zodpovídal za obchodní aktivity v oblasti utilit a telekomunikací. S firmou Et netera, dodávající e-business řešení, se potkal v roce 2001.
Šli jsme spolu na pivo „Dělal jsem tehdy zástupce obchodního ředitele u systémového integrátora ICZ a procházeli jsme právě vstupem strategického partnera. V tu dobu vrcholila internetová bublina a kolem Et netery začali kroužit zahraniční investoři, kteří ji chtěli koupit. A měli jsme shodou okolností společného kamaráda, který se mnou dřív pracoval v Editelu CZ jako hlavní programátor. Kluci potřebovali někde nabrat rozumy, jak to při eventuálním prodeji firmy chodí, takže jsme šli spolu na pivo.“ Po spíš přátelském setkání začali oba spolumajitelé Et netery, Martin Holečko a Václav Bittner, lákat Černohorského k sobě. Nabídka nepřišla úplně nevhod, protože dosavadní práce už manažerovi příliš nevyhovovala. „Do ICZ jsem nastupoval jako třicátý zaměstnanec, a když jsem odcházel, bylo nás už přes pět set. Taková velikost mi přestávala vyhovovat, nelákalo mě místo pořádné práce vyplňovat tabulky a hlídat si na každém kroku, jak se tvářím. Kluci sháněli někoho na místo obchodního ředitele. Rozmýšlel jsem se asi jednu noc. Pak jsem jim řekl: ‚Kluci, hezký, ale obchodního ředitele jsem už dělal, a ve firmě s více než pěti sty lidmi. Dělat ho znovu ve firmě s dvaceti lidmi mě moc nebere. Ale šel bych vám dělat šéfa.‘ A rozmýšlet se začali zase oni.“
Oba spolumajitelé si pořídili firmu ještě během studií na ČVUT a jejich projekt nesl znaky rodinných firem vedených bez manažerské zkušenosti, čehož si však podle Černohorského byli na rozdíl od jiných vědomi. „Asi měsíc trvalo vzájemné oťukávání, ladění vzájemných pocitů a hledání společné řeči. Nakonec přišli na to, že se jim vyplatí to risknout.“
Martin Černohorský se tak stal ředitelem, který jednou ročně předkládal zakladatelům firmy obchodní plán a nechával si schvalovat výsledky, po zbytek roku jim však šéfoval. „Postavení majitelů coby vlastníků a coby zaměstnanců bylo striktně odděleno.“ Kluky živí dividendy Tato struktura doznala později změny s přechodem Et netery na akciovou společnost, což bylo podle Černohorského vyústění skutečnosti, že firma stále rostla a potřebovala dát najevo, že její finanční zázemí je stabilnější a jištěné vyššími částkami, než je základních sto tisíc potřebných pro založení společnosti s ručením omezeným.
„Kluci pak začali z běžného firemního provozu couvat víc a víc, takže jeden se vzdal zaměstnaneckého poměru úplně, druhý tu pracuje na poloviční úvazek dál, ale nemá už manažerskou funkci. Oba mají své vlastní aktivity, kterým se věnují, a živí je dividendy.“
Et netera vyrůstala podle Černohorského především na tom, že od začátku propagovala silný zákaznický servis. Ten jí přinášel pravidelné platby a nepřetržitou práci, na druhou stranu ale vyžadoval být zákazníkům k dispozici dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Protože tohle firma zvládla, podařilo se jí vystavět pevný základ v podobě zakázek od Eurotelu, Annonce a Siemensu, na nichž mohla budovat dál. Jako ředitel si Černohorský přibral i své lidi. „Bral jsem lidi, které jsem znal a s nimiž jsem už dělal. Třeba kolega, který mě dal s kluky dohromady, je dodnes jedním z našich klíčových manažerů. Letos budeme opět nabírat. Loni jsme toho hodně stáhli kvůli produktivitě práce a ekonomické situaci, letos ale vypadá rok dobře a potřebujeme další síly.“ Ztížená ekonomická situace se firmy podle Černohorského tolik nedotkla, protože její portfolio klientů je hodně diverzifikované. „Nesoustředíme se jen na jednu oblast, pracujeme pro různé obory, z nichž některé krize postihla, ale ne všechny, jiné šly třeba nahoru. Pocítili jsme určité problémy, ale ne v oblasti příjmů.“
Et netera loni bodovala také v soutěži Firma roku, kde skončila v konkurenci 3500 firem šestá. „Pro mě to znamenalo hodně, protože jsem tím získal pocit, že nás někdo pochopil,“ říká manažer. „My nikdy nebudeme a ani nechceme být největší firma na trhu a nikdy nebudeme dělat věci úplně standardně. Máme svou cestu a mě těší, že lidé v porotě, kteří by tomu měli rozumět, tuhle cestu ocenili.“
Určitá specifičnost Et netery se dá vytušit z propagačních materiálů, které leží všude na stolcích. Nechybí mezi nimi dost drsná ročenka humoru plná „nekorektních“ vtipů nebo podobně nekorektní průvodce klienta po firmě. „Neříkáme si, že práce, obrat a zisk jsou jediné věci, které na světě máme, a nebereme se jenom vážně. Víme, že v práci trávíme podstatný kus života, a chceme, aby to byla i zábava. Tím nemyslím anarchii, naopak, profesní zásady dodržujeme, ale jsme lidi. To je něco, co podporují a tlačí i oba majitelé. Kdyby kladli důraz jen na zisk a dividendy, a aby jim firma vydělala na domy, tak bychom asi toho všeho dosáhli, ale už by to nebylo ono,“ tvrdí ředitel.
Těmito pravidly se podle něj řídí i marketing. „Nechci reklamu, kterou valím do lidí tak, že před ní nemohou uniknout. Snažíme se přijít s něčím, u čeho si lidi řeknou: ‚Proč mě to nenapadlo taky?‘ Aby to bavilo zaměstnance, klienty, partnery i potenciální zákazníky. Využíváme internet, jak je to jen možné, od Facebooku přes blogy až po komunikaci toho, jak pracujeme s technikou.“ Čtyři železní muži najednou Kfiremním aktivitám patří podle ředitele hodně i sport. „Sportovci jsou odmala tesaní trochu líp pro život než spousta jiných lidí,“ tvrdí kategoricky manažer, který sám má titul „Iron Mana“ z triatlonového závodu (a v současnosti chodí o berlích kvůli odoperovanému kotníku). „Triatlon se ve firmě hodně rozjel, jednu dobu tu byli čtyři železní muži najednou. V létě se ve Stromovce potkáte s deseti až patnácti lidmi od nás, co si jdou místo oběda zaběhat. Na sport vyčleňujeme i peníze z marketingu, proplácíme účast na některých závodech a přispíváme na vybavení. I klasičtí hubení a obrýlení ajťáci tím načuchnou. Teď zrovna dáváme dohromady dva týmy na pražský maraton, takže potřebujeme osm lidí, kteří alespoň některý ze závodů maratonu uběhnou, a myslím, že jich najdeme tak deset až dvanáct. V IT triatlonu nás bývá kolem patnácti účastníků, a když si vezmete, že dalších patnáct lidí od nás přijede fandit, tak máme v Račicích na vodáckém kanále vždycky největší ekipu. Mně se to líbí. Lidé, co sportují, víc vydrží, odvádějí lepší výkon a v zimě nejsou tolik nemocní.“
***
Dotazník Martin Černohorský Rodina: Čerstvě rozvedený, dvě dcery. Auto: Subaru Outback Oblíbená hudba: „Hmmm... Myslíte jaký žánr? Mám rád dobrou muziku, ale i díky tomu, že se sám snažím občas hrát na kytaru, jsem spíš žánrově nevyhraněný. Řekněme od folk rocku spíš dotvrda, ale poslechnu si i gospel.“ Volný čas: „Sport nebo děti, mnohdy obojí dohromady.“ Oblíbená dovolená: „Zase se pojí nejčastěji se sportem. Ačkoli teď se chystám začít víc cestovat – klasickým způsobem s batohem na zádech. Děti už trochu povyrostly, takže se dá jezdit i s nimi. Normálně nadivoko pod stan.“
