Předminulý víkend zorganizoval venezuelský prezident Hugo Chávez další ze svých oblíbených show jednoho muže. Při summitu amerických států zaskočil v přímém přenosu amerického kolegu Baracka Obamu, když ho mimo jiné poctil osobním dárkem - brožurkou populárního marxistického autora Eduarda Galeana Las Venas Abiertas de America Latina (Otevřené žíly Latinské Ameriky).
Efekt tohoto teatrálního gesta byl okamžitý - popularita Galeanova spisku, který vyšel poprvé před osmatřiceti lety a vinil ze všech běd Jižní Ameriky téměř výhradně USA, vylétla podle pořadí počtu zájemců na největším prodejním serveru amazon.com o bezmála šedesát tisíc a katapultovala jej na druhé místo. Oproti tomu Obama nechtěně posazený na druhou stranu této pomyslné mediální houpačky dopadl na realitu domácí politiky. „Pro prezidenta je nezodpovědné být viděn, jak se směje a žertuje s Hugem Chávezem,“ prohlásil například republikánský senátor John Ensign.
K politikům USA, kteří pokládají vstřícnost prezidenta k pochybným režimům, jako je Chávezův, za hazardování národními zájmy, se připojila i část amerických komentátorů. Prezident Obama zvolil k obhajobě dvojí taktiku. Zdůraznil, že se s Chávezem stále výrazně rozcházejí v názorech na ekonomickou a mezinárodní politiku a připomněl, že obranný rozpočet Venezuely je šestsetkrát nižší než USA. „To, že jsem si potřásl rukou s panem Chávezem, nebo to, že jsme vedli zdvořilou konverzaci, sotva ohrožuje strategické zájmy Spojených států,“ soudí Obama.
Samotný Chávezův dárek zesměšnila v listu The Wall Street Journal komentátorka Mary Anastasia O’Gradyová. Připomněla, že argumenty uruguayského literáta Galeana již dávno vyvrátila kniha Manuál skvělého latino-amerického idiota. Její autoři označili Otevřené žíly za novou bibli jihoamerických intelektuálů soudících, že jejich země ničí zahraniční kapitál a vše může napravit jen domácí kontrola nad všemi zdroji. Ony „otevřené žíly“ jsou naleziště vzácných kovů a energetických surovin, stejně jako kakaové, kávové, bavlnové a ovocné plantáže, z nichž čerpají sílu USA a Evropa na úkor potřeb Latinské Ameriky. Manuál oproti tomu argumentoval, že nedostatečný rozvoj regionu není důsledek vnějšího spiknutí, ale problémy pramení i z vnitřního vývoje.
Caudillo čili vůdce Proč Chávez vlastně sáhl po Otevřených žilách? Obamovi mohl věnovat údernější Galeanův spis - Paměti ohně (Memoria del fuego). Tuto knihu recenzenti přirovnávají k úderu do tváře, zatímco Otevřené žíly jsou esej lehčího kalibru. Chávez tak nedal Obamovi direkt, jen po něm hodil botu. Navíc elegantní - Galeano je ceněným mistrem slova. Tvoří pravda ve španělštině, kterou Obama nevládne. Severoamerický kongres pro Latinskou Ameriku, který prý usiluje o rozvoj vztahů s USA na základě „vzájemného respektu“, proto vyzývá, aby jeho příznivci zasílali do Bílého domu stovky exemplářů „dárkové“ brožurky v angličtině. Další dobrá zpráva pro knihkupce.
Zarážející je, že Chávez pokládá překonané kvazihistorické dílo za inspiraci pro soudobou politiku. „Umožňuje nám učit se dějinám a na těchto dějinách musíme stavět,“ tvrdí. Jinými slovy - USA vždy přinášely ostatním utrpení, proto je nutné potlačit jejich vliv v regionu, nacionalizovat a posílit vojenskou sílu. Přes slova o vůli zlepšit vztahy s USA jde jen o pokračování v konfrontaci. Dárek Obamovi byl v tomto kontextu především Chávezovým vzkazem jihoamerickému publiku - jsem tu proto, abych připomínal faleš politiky USA.
Tento směr se stále těší podpoře řady jihoamerických intelektuálů, pro které je Chávez caudillo (vůdce) bolívarského typu třímající prapor boje za obrodu Jižní Ameriky. Galeano zašel v jednom z posledních interview do důsledků, když podpořil autoritativní styl vlády. „Dějiny začínají být unaveny a demokracie diskreditována, když jsme stále vyzýváni, abychom volili mez jedním a tím samým,“ uvedl. Současně ale naznačil, co je podmínkou ke zlepšení. Záleží na schopnosti „kulturních“ lidí naslouchat druhým. Obama, který ujišťuje, že Spojené státy již napříště nechtějí zasahovat do záležitostí jižních sousedů, tuto schopnost osvědčuje. Větší míra sebereflexe a vyhodnocení negativních stránek politiky USA vůči Jižní Americe by prospěla i jeho republikánským kritikům. Zato Chávez nenaslouchá vůbec nikomu krom vlastního ega.
