Pan ministr kultury Jiří Besser vyhlásil 20. 12. 2010 cíl – rekonstrukci Státní opery Praha – dříve, než byl seznámen se stavem budovy a aniž by do té chvíle ministerstvo tak závažnou aktivitu připravovalo. Jeho náměstek a tiskový mluvčí prohlašovali, že „sídlo opery je v zoufalém až havarijním stavu, opravy se budou týkat technického zázemí i vybavení pro diváky. Poslední rekonstrukce se uskutečnila před téměř čtyřiceti lety… Rekonstrukce technického zázemí není možné reálně provést za provozu opery.“
Pravda je, že rekonstrukce Státní opery Praha v rozsahu zhruba 200 milionů korun probíhala za provozu do roku 2002. Komise k posouzení technického stavu budovy, kterou ministerstvo kultury vyslalo až tři týdny po vydání tiskové zprávy, havarijní stav neshledala a havarijní výměr nebyl vydán dodnes. Chování úředníků tak hraničí se šířením poplašné zprávy… Věřit však lze výroku ministra Bessera: „I v ekonomicky složité době si jako reprezentanti státu uvědomujeme, že peníze do kultury představují investici. V prvé řadě dá stát vydělat firmám a lidem, kteří se na rekonstrukci budou podílet. Navíc jde o peníze, které se dlouhodobě několikanásobně vrátí.“
Pan ministr kultury Jiří Besser vyhlásil 14. 1. 2011 cíl – fúzi oper – dříve, než mu byly předloženy rozbory výkonů souborů a budov, kterých by se měla fúze dotýkat. Dobrý manažer by nejprve zadal audity dotčených příspěvkových organizací, nechal by vypracovat varianty řešení, veřejně je porovnat a pak teprve by schválením vybrané koncepce rozhodl. Pan Besser se však zhlédl ve stylu svého předchůdce v jedné ze stran, jimiž prošel, Zdeňka Nejedlého. Sám ví nejlépe, co je pro operu dobré, i bez rozborů, bez auditů, bez variant a bez koncepce a národu to již oznámil: „V české metropoli je prostor pouze pro jeden operní a baletní soubor.“ Ať to stojí, co to stojí.
Uspoří se 154 umělců!
Ministr Besser a jeho náměstek Radek Zdráhal se odvolávali na práci teatrologa Josefa Hermana. Ačkoli z ní hojně citovali, usilovně ji tajili. Na webu ministerstva se objevila teprve v den následující poté, co web Opera Plus poskytl veřejnosti autorský výtah získaný divokou cestou. Kromě sloučení operních a baletních souborů do jednoho (bez ekonomických rozborů Herman „spočítal úsporu“ 154 umělců), kromě vytvoření jednoho megaorchestru a megasboru a kromě domácí tradici cizího sdružení samostatných budov a samostatných souborů pod společné řízení („holding“) Herman doporučuje vyvést Stavovské divadlo ze svazku Národního divadla pod hl. m. Prahu... Média s gustem vylíčila, jak se pan Besser tváří v tvář členům činohry Národního divadla 1. 2. 2011 od jediného ministerského materiálu distancoval. Náměstek Zdráhal však neváhal výroky svého ministra dementovat řka „to není pravda“. Na slovo našich zástupců tedy moc nedejte, činoherci naši milí.
„Cílem reformy je zvýšení umělecké kvality, zlepšení podmínek pro umělce i lepší nakládání s prostředky.“ Přesto mají pánové Besser a Zdráhal k ekonomickým aspektům reformy našich dvou největších divadel, kterou tak překotně vyhlásili, vztah poněkud bizarní. Po vynuceném zveřejnění Hermanovy práce se vymlouvali, že si ji zadal ministr předchozí. Jaksi zapomněli, že „součástí původního zadání byla podrobnější ekonomická analýza možné proměny stávajících operních institucí, ředitel Národního divadla Praha Ondřej Černý však po dohodě s náměstkem MK ČR Radkem Zdráhalem neposkytl požadované informace s tím, že konkrétní ekonomickou analýzu zadá MK ČR dalším autorům.“ Ještě 17. 2. 2011 pravil ředitel Národního divadla na adresu svého domácího úkolu Operační plán majetkového spojení SOP a ND k 1. 1. 2012: „To, co tam není, a není to záměrně, je ekonomický plán tohoto spojení.“ Sic. Ututlání výsledků ministerské kontroly, která v Národním skončila v červnu 2010, je už maličkost.
Tak jednají nekompetentní lidé Jestli něco zpochybňuje kompetentnost lidí na ministerstvu, je to jejich jednání. Kritiku náměstka Zdráhala odmítl pan Besser slovy: „Například u České filharmonie jsme jasně prokázali, že lze věci transformovat, že lze příspěvkové organizace ministerstva kultury systematicky spravovat a napravit jejich jak ekonomické, tak umělecké konání.“
Cynická samochvála: vybrali šéfdirigenta, ačkoli jej měl vybírat ředitel. „S Bělohlávkem se Besser poprvé setkal 21. září, kdy mu dirigent předal ,manuál‘ svých požadavků a přání. Ministr prohlásil, že dohlédne, aby se podmínky smlouvy dodržely k Bělohlávkově spokojenosti.“ Ředitel však byl vybrán až 15. října... Pokud jde o komisi k reformě opery, odborníka v ní není: náměstka Zdráhala zaň považovat nelze, další tři to o sobě netvrdí. Odbornicí na řízení divadel není ani její jediný externí člen Daniela Gadasová. Zato je členkou dozorčí rady Bělohlávkovy Pražské komorní filharmonie. Prý podala 21. 1. 2011 rezignační dopis, ale podle aktuálního elektronického výpisu z obchodního rejstříku je právoplatnou členkou dozorčí rady PKF stále. Cui bono?
Pan Besser se zavázal k veřejné službě. Stěží však lze mít pochopení pro kroky, které činí veřejnosti za zády. Když ne veřejnosti, komu tedy ministr kultury slouží?
***
Zhlédl se ve stylu svého předchůdce v jedné ze stran, jimiž prošel, Zdeňka Nejedlého. Sám ví nejlépe, co je dobré.
O autorovi| RICHARD KOLÁŘ, kulturní manažer
